Zůstávat v přítomném okamžiku

Když jen chvíli sledujeme svoje myšlenky, brzy zjišťujeme, že jsou všechny spojeny s minulostí nebo budoucností. Víří kolem našich starostí o to, co se stalo, ve formě vzpomínek dobrých i špatných, nebo kolem toho, co by se mohlo stát, našich strachů, nadějí, tužeb a plánů. Dokonce nevnímáme lidi a situace takové, jací a jaké opravdu jsou, ale podbarvené našimi myšlenkami, názory, předsudky, zážitky a emocemi. Vlastně bychom mohli jednoduše říci, že kráčíme po krajině své vlastní mysli, svých vlastních myšlenek, světě iluzí naší vlastní výroby. Tak jsme zachyceni do svého vlastního příběhu. Tento výtvor naší mysli může být tak mocný, že se to může jevit jako jediná skutečnost, která existuje. Může to zamaskovat existenci Vyšší Skutečnosti.

Tato Vyšší Skutečnost, Bůh, je zakoušen mystiky jako čisté ‚Bytí‘ v ‚Tady a teď‘: „Mezi jmény není žádné příhodnější než Ten-který-je… přebývá totiž stále znovu v Nyní bez přestání.“ (Mistr Eckhart)

Když se Mojžíš ptá Boha „kdo jsi?“, dostává dvě odpovědi – jedna klade důraz na historický aspekt: „Jsem Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův.“ (Exodus) a druhá ukazuje na Boha v Tady a Teď: „Jsem, který jsem“ (Exodus) – čisté bytí, čistá energie, čisté vědomí. V ‚Janově evangeliu‘ slyšíme Ježíše říkat o sobě něco podobného: „Dříve než byl Abrahám, ‚já jsem‘.“

Když svoje myšlenky necháváme odejít, dovolí nám to zůstávat v přítomném okamžiku. Je to ‚úzká cesta‘ zaměření na svoji mantru, která nám pomáhá dosáhnout ticha v základu svého bytí, v Tady a teď, opouštěním svého podmíněného bytí. Věčnost je v Nyní. Máme poznat, že čas je opravdu vytvářen z řady okamžiků ‚Nyní‘ - vše se odehrává v Nyní. My ovšem Nyní narušujeme prodléváním ve svých vzpomínkách nebo využíváním tohoto cenného okamžiku jako pouhého opěrného bodu k očekávání a připravování se na budoucnost.

A navíc, jakmile okamžik Nyní byl a odešel, to co z něj zbývá, se stává součástí naší minulosti, pouhou vzpomínkou. Tyto jsou opět konstrukty naší mysli: interpretacemi událostí zbarvené sebeklamem, strachem, nadějí, nebo potřebou útěchy, a ty se vpravdě moc neliší od snu nebo fantazie. Toto zabarvení se nadále odlišuje v závislosti na našich proměnlivých náladách a okolnostech. Tyto faty morgány musíme nechat odejít. Existuje vlastně jen jedno ‚Tady a Teď‘. Bytí v přítomnosti, pozorné naslouchání mantře nám umožňuje nechat odcházet našim myšlenkám a obrazům, minulosti a budoucnosti a umožňuje nám být naším opravdovým ‚já‘ přebývajícím v ‚Nyní‘: „Být všímavým znamená žít v přítomném okamžiku, nebýt uvězněn v minulosti ani očekávat budoucnost, která se nikdy nemusí uskutečnit. Jsme-li si plně vědomi přítomnosti, život se proměňuje a námaha a stres se vytrácejí. Příliš velký díl moderního života je horečným očekáváním budoucí činnosti a nadšení. Musíme se naučit z toho ustoupit do svobody a možnosti přítomnosti.“ (Bede Griffiths)

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 1 dopis 26