Z knihy Laurence Freemana, OSB: SÍŤ TICHA. „Dvanáctý dopis“
/Laurence Freeman OSB, “Letter Twelve,” WEB OF SILENCE (London: DLT, 1996), s. 132-134/
Každý, kdo se někdy posadil, aby se ztišil, byl okamžitě konfrontován s první vrstvou vědomí těsně pod bezprostředním povrchem běžně fungující mysli. Je to drsné probuzení, při němž poznáváme, jak je naše mysl neklidná a neukázněná. Sv. Terezie ji přirovnávala k lodi, jejíž posádka se vzbouřila, kapitána svázala a teď se chaoticky střídá u kormidla. Některé dny jsme na tom třeba o něco lépe a jsme méně rozptýlení, ale i to jen dokazuje, jak je tato naše povrchní mysl vrtkavá, jak moc závisí na vnějších podmínkách, jak nám chybí pevný střed.....
„Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty?“ (Matouš 6:26). Naší snahou je být v přítomném okamžiku, který je jediným okamžikem skutečnosti, okamžikem setkání s Bohem, který je „Já Jsem“. Avšak již během několika vteřin přemýšlíme o včerejšku, plánujeme zítřek nebo spřádáme sny a toužebné fantazie. „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti“ (Matouš 6:33). Ježíšovo učení o modlitbě je jednoduché a prosté, pronikavě moudré a srozumitelné. Zdá se však, že zdaleka překračuje naše praktické schopnosti. Mluvil Ježíš opravdu k obyčejnému člověku?
Když objevíme, jak je naše povrchní mysl rozptýlená, je to ponižující zkušenost. Proto pomůže připomínat si, že [mantra] je univerzální objev – proč by ji jinak doporučoval Kasián (říkal jí „formulka“) před šestnácti sty lety? ....Při tomto objevu je snadné nechat se odradit a meditace zanechat. „Tato spiritualita je mi cizí. Nejsem typ člověka, který si potrpí na disciplinu. Proč by měl čas, který věnuji modlitbě, znamenat další práci?“ Často se za touto ztrátou motivace skrývá pocit opakovaného selhání a nedostatečnosti, slabá stránka našeho zmrzačeného a sebeodmítajícího ega: „Jsem úplně k ničemu – ani meditace mi nejde.“
V této ... fázi potřebujeme především získat náhled do smyslu meditace a mít v sobě žízeň vycházející z hlubší úrovně vědomí, než je ta, v níž si připadáme uvězněni......
Je dobré hned od začátku chápat, jaký je smysl a účel mantry. Není to kouzelný proutek, který magicky vyprázdní mysl, nebo knoflík, kterým přepneme na Boha, ale disciplina, „začínající ve víře a končící v lásce“, která nás vede k chudobě ducha.
Mantru neříkáme proto, abychom zahnali rušivé myšlenky, ale aby nám pomohla odvést od nich pozornost. Jednoduchý objev, že máme svobodu zaměřit pozornost jinam, ať se zdá jakkoli chabá, je prvním velkým probuzením. Je to začátek prohlubování vědomí, které nám umožní opustit rušivé myšlenky na povrchu jako vlny na hladině oceánu.