Jedním z nejvlivnějších duchovních učitelů modlitby současnosti byl irský benediktinský mnich John Main. Narodil se v roce 1926 v Anglii a zemřel o padesát šest let později v Kanadě. Jak napsal krátce po jeho smrti otec Bede Griffiths, John Main byl v dnešní církvi nejdůležitějším duchovním rádcem.
Johna Maina, mladého katolického diplomata pracujícího na Dálném Východě, seznámil s meditací hinduistický mnich Swami Satyananda. Main okamžitě rozpoznal důležitou úlohu tohoto cvičení, které prohloubilo a obohatilo další formy křesťanské modlitby. A teprve o mnoho let později si plně uvědomil, jak hluboce je tato tichá meditace, modlitba srdce, zakořeněná v jeho vlastní křesťanské tradici. Otevřel se mu nový pohled na Ježíšovo učení o modlitbě. A nanovo pročítal názorná líčení Jana Kassiána o prvotních křesťanských mniších, Otcích pouště, kteří svým prostým příkladem cvičili a učili jednoduchou disciplinu modlitby jednoho slova. Viděl, jak silně se tato disciplína, toto tiché cvičení, vypořádává s veškerou rozptýlenou pozorností, která nevyhnutelně zaplňuje naši mysl, nejzřetelněji, když se modlíme, ale také za jiných okolností.
V mantře uviděl způsob, kterým je možné dospět k onomu pokoji a stálosti (hesychia, jak ji nazývají východní křesťané) nebo také čistou, pravou modlitbou, která je uctívána v duchu a pravdě. Viděl, jak tato disciplína mantry očišťuje srdce od protichůdných tužeb a spojuje nás. Místo jednoty je právě to srdce, ve kterém nalezneme nejhlubší a nejpřirozenější směr na cestě k Bohu, jako našemu vlastnímu prameni i cíli. Pochopil také, jak nás mantra přivádí k chudobě ducha nebo-li k ne-vlastnění, který Ježíš ustanovil, jako své první blahoslavenství, tedy jako základní podmínku lidského štěstí.
Díky svým pravidelným meditačním cvičením John Main brzy poznal, že ranní a večerní disciplína meditace udržuje člověka v rovnováze celý den, každý den lidského života, ve stále se prohlubující radosti a klidu. Stále více také vnímal souvislost mezi zakoušením vnitřní radosti a klidu s učením evangelia a křesťanskou vírou. Náhle si uvědomil, že modlitba je daleko více, než jen rozhovor s Bohem, nebo přemýšlení o Něm, že znamená být s Bohem.