Zrození Krista v duši

Mluvili jsme v několika minulých týdnech o skutečnosti, že nás solidní praxe meditace, kontemplativní modlitba, postupně uvádí do hlubšího vnitřního ticha, kde si uvědomujeme přítomnost Krista v nás. V tento vánoční den bych s vámi chtěla sdílet nauku mistra Eckharta o tomto vzrůstajícím intuitivním uvědomění, kterému se říká 'zrození Krista v duši'.

Mistr Eckhart podporuje pohled raných otců církve, že Boha můžeme 'poznat', protože máme cosi podstatného společného s Bohem, což on nazývá 'jiskrou', 'hradem', anebo někdy 'základem' našeho bytí. Cítí, že jsme schopni 'sestoupit' k tomuto 'základu' našeho čistého bytí a uvědomit si jeho Božskou přirozenost. Tak jsme proměňováni v Krista, vystupujíce s Ním k Bohu v tomto životě. Spolu se sv. Augustinem sdílejí primát této skutečnosti. Augustin řekl: „K čemu je mi dobré, že se tento zrod Krista neustále děje, pokud se to neděje ve mně? Důležité je, aby se to dělo ve mně.“ Důležitým znamením této možnosti je hluboká touha lidstva po Bohu vštípená Božským do 'jiskry' v jádru našeho bytí.

'Zrození' vidí jako zjevení. Odehraje se, pokud „máme mysl upřenou na Boha.“ Není výsledkem nějakého úsilí z naší strany, nýbrž čistým darem, milostí: „Musí to udělat Bůh sám.... a vy to musíte podstoupit.“

Stejně jako Origenes a sv. Augustin, i on mluví o cestě intuitivního poznání, cestě „u které může být Bůh spatřen“, jako o „oku srdce“. Mluví o „čistě duchovním poznání; v něm je duše vytržena ze všech tělesných věcí. Tam slyšíme bez jakéhokoli zvuku a vidíme bez hmoty...“

Naše intuitivní schopnost poznat Boha, náš způsob, jak být v přímém kontaktu s Božskou skutečností je naše božská 'jiskra', ovšem současně je také prvkem, který nás činí vpravdě lidskými. Dává nám to schopnost vidět mimo řádný stvořený svět a naše vlastní potřeby a touhy, a dívat se na druhé soucitně a současně opravdově přijmout stvoření jako zjevení Božství.

Mistr Eckhart nepopírá důležitost naší rozumové inteligence, což je díky jeho vysoce intelektuálnímu vzdělávacímu základu a kariéře velmi pochopitelné. Přestože cítí, že Boha nemůžeme dosáhnout rozumem, považuje naše rozumové schopnosti za podstatné pro vyjasnění naší intuitivní zkušenosti. Vnímá kontemplaci jako manželství mysli a srdce. Naléhavost jeho učení je podložena jeho přesvědčením o nutnosti, aby si každý tuto možnost uvědomil.

S toutéž naléhavostí se setkáváme v nauce Johna Maina. Neustále zdůrazňuje, že naše věrné a toužebné opakování mantry nás uvádí do Ticha, kde je nám darován dar, milost tohoto hlubokého vhledu do pravé Božské podstaty, základu našeho bytí. „Nic nemluví o Bohu tak dobře, jako ticho.“

S přáním velmi požehnaných vánočních svátků!

Kim Nataraja