"Zlé" myšlenky
Evagrius oplýval hlubokým náhledem do funkce lidské mysli. Skutečnost, že náhledy povstávající z pečlivě prozkoumávaných myšlenek jsou podstatné pro změnu a transformaci, byla znovu objevena teprve v 19 století Freudem a Jungem. Nyní je všeobecně přijímanou pracovní hypotézou pro většinu psychoterapeutů a analytiků. Mnohé Evagriovy výroky by v moderních manuálech psychoterapie měly své místo.
Ve své nauce o ‘sledování myšlenek’ rozlišuje následující ‘špatné myšlenky’ nebo ‘démony’ jako ty nejdůležitější: “Existuje osm všeobecných a základních kategorií myšlenek, do nichž je zahrnuta každá myšlenka. První je nenasytnost, pak nečistota, chamtivost, smutek, hněv, acedia, prázdná sláva a poslední ze všech pýcha.” Už jsme se setkali s ‘démonem acedie’, duchovní vyprahlosti s pocitem ‘k čemu to je?’ nebo ‘nic se neděje,’ který je tak efektivní překážkou na cestě meditace. Ty nejdůležitější jsou: hrabivost, lakomství a hledání ocenění: “Tři skupiny démonů bojují v přední linii: ti, kterým byly svěřeny choutky hrabivosti, ti kteří vnukají myšlenky lakomství a ti kteří nás ponoukají k hledání ocenění od lidí. Všichni ostatní démoni jdou v jejich šlépějích a útočí na ty, kdo byli zraněni prvními třemi skupinami.” Je zřejmé, jak rozbujelí jsou tito ‘démoni’ ještě v naší době!
‚Chamtivost‘ tedy uvádí celý proces do chodu a platí ve všech oblastech života, nejen v jídle. Považuje se za formu nutkavého přimknutí se ke všemu, včetně fyzických a intelektových schopnosti, poznání a materiálních statků, byť jich je sebeméně. Může se vztahovat také na sexuální vztahy a tedy na ‚nečistotu‘. ‚Chamtivost se vskutku považovala za obecný postoj neumírněnosti. V asketickém životě by se tedy mohla vztahovat spíše na extrémní půst než na konzumaci velkého množství pokrmu. A navíc, nebezpečí bylo v tom, že to může snadno vést k tomu, že je člověk ovládán démony ‚marné slávy‘ a ‚pýchy‘: Kněz Abba Izidor říkal: „Pokud se pravidelně postíš, nenadýmej se pýchou, ale když se pro to vynášíš, je lepší, abys jedl maso. Pro člověka je lepší jíst maso, než se nafukovat pýchou a oslavovat sebe sama.“
Přílišné zabývání se jídlem a postem by mohlo vést nejen k ‚pýše‘, ale také k ‚chamtivosti‘. Asketa by postrádal ochotu přerušit půst a sdílet jídlo s bratrem přicházejícím ze starosti o to, že nebude mít dost jídla k udržení svého zdraví. Tím také asketa porušuje důležitou ctnost poskytnutí pohostinství.
‚Smutek‘ a ‚hněv‘ se považují za vzájemně příbuzné démony. Evagrius nemyslí pod ‚smutkem‘ opravdový zármutek nebo depresi, ale smutek zapřičiněný zmařením tužeb. Je to často doprovázeno ‚hněvem‘ na ty, kdo mají schopnosti nebo majetek, po němž asketové baží.
‚Nezřízené‘ nebo ‚zlé‘ myšlenky ‚marné slávy‘ a ‚pýchy‘ považuje Evagrius za nejnebezpečnější démony, byť je asketa na cestě již dosti pokročilý: „Duch marné slávy je nejrafinovanější a snadno roste právě v duších těch, kdo praktikují ctnosti. Vede je k touze vystavovat svoje zápasy, hnát se po chvále od lidí…. Démon pýchy je příčinou nejškodlivějšího pádu pro duši. Svádí mnicha aby popíral skutečnost, že Bůh je jeho pomocník a považoval sám sebe za příčinu ctnostných činností.“
‚Sledování myšlenek‘ - tato diskurzívní forma meditace, je na duchovní cestě zásadním prvkem vedoucím k sebepoznání a poznání Boží přítomnosti.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
archív týdenní nauky, rok 2, dopis 44