V této řadě 'týdenní nauky' se zaměřím na některé ze základních textů Johna Maina a Laurence Freemana, jež bych doporučila všem, kdo to s meditací v naší tradici myslí vážně.
Ráda bych začala s knihou Johna Maina Křesťanská meditace – Promluvy z Gethseman. V ní vypráví John Main, jak objevil jednoduchou praxi meditace, když sloužil v Britské koloniální službě v Malayi (dnešní Malajsii) od roku 1954. Během své práce na tom místě se setkal s hinduistickým mnichem, Swami Satyananda, který vedl ashram a školu v sirotčinci a John Main byl zasažen jeho pokojností a klidnou moudrostí“. Když skončila pracovní část setkání, začali mluvit o náboženství, a o tom, jak se každý z nich modlí. Pro Swamího to byla meditace. Jedinou meditaci, kterou John Main tehdy znal, byla ignaciánská meditace, diskurzívní způsob modlitby, který znamená užití všech smyslů a představivosti k představě určité události z Písma. Swami vysvětlil, že jeho způsob meditace byl dosti odlišný: „Meditace je velmi prostá... musíš pouze meditovat. K meditaci se musíš ztišit. Musíš být tichý, musíš se soustředit. V naší tradici známe jeden způsob, kterým lze dospět do ticha, do koncentrace. Používáme slovo, které nazýváme mantrou. K meditaci je třeba zvolit si tohle slovo a pak je opakovat, věrně, láskyplně a neustále. To je vše, co je k meditaci třeba. Opravdu nemám nic jiného, co bych ti řekl. A nyní budeme meditovat.“ Swami mu vysvětlil, že na rozdíl od ignaciánské meditace, na kterou byl John Main zvyklý, „ve tvé myslí nesmějí být žádné myšlenky, slova a představy. Jediným zvukem bude zvuk vaší mantry.“
Swami pokračoval a říkal, že rezonance tohoto zvuku povede k integraci celého našeho bytí a k objevu hluboké jednoty, již tvoříme se vším tvorstvem, s celkem tvorstva a Boha. Dle jeho slov meditace nakonec vede k uvědomění „Ducha vesmíru jenž přebývá v našich srdcích.“ tenhle výrok souzněl s Johnem Mainem, protože i on jako křesťan v podstatě věřil v totéž: milující Kristův Duch přebývá v našem srdci. Protože byl John Main katolíkem, Swami mu pomohl zvolit křesťanskou mantru, protože podstatou bylo prohlubování vlastní víry. Jak opravdové to bylo, lze vidět ze skutečnosti, že se po pěti letech stal mnichem a vstoupil do benediktinského opatství v Ealingu.
Během let jsem potkávala lidi, kteří viděli tohle uvedení Johna Maina do meditace v Malajsii jako důkaz, že tenhle způsob modlitby importoval z východu a že je proto založená na hinduistické advaita, nedualitě, a není proto autenticky křesťanský. Je to ovšem nepochopení – podstatou jejich setkání byla praxe meditace, nikoli diskuze věrouky hinduistické víry. A navíc, tahle cesta modlitby je univerzální. Tuhle disciplínu nacházíme ve všech hlavních náboženstvích a tradicích moudrosti. Není závislá na učení a dogmatu, ale na praktické zkušenosti. Teprve o mnoho let později, v roce 1970 John Main objevil tuto cestu modlitby v křesťanské tradici v nauce Jana Kassiána, jak uvidíme příští týden.
Kim Nataraja