Vstup do ticha

Opustit svoje myšlenky a nechat za sebou svoje ‚ego‘, opustit pohodlí svého podmínění prostředím, nechat odejít (byť na čas) svůj pocit identity a individuality vytvořený z našich myšlenek, to vyžaduje odvahu. Je ovšem zásadní „zanechat za sebou svoje já,“ abychom následovali Ježíše do ticha a objevili, kým opravdu jsme - Božím dítětem. A ano, když vstupujeme do lesa ticha, setkáváme se jak s kráskou, tak se zvířetem: jak se zapomenutými vzpomínkami na nádherné chvíle, tak i s potlačenými strachy. Jsme nyní ve světě psychologie/emocí, kterému John Main říkal: „temnější rovina vědomí potlačených strachů a úzkostí“ a Laurence Freeman: „psychologické roztržitosti“. Utišení našich povrchních myšlenek nám umožní uvědomit si osobní nevědomí, kam ‚ego‘ odložilo vše zdánlivě ohrožující naše přizpůsobení se prostředí představující naše přežití v době mládí.

Vybublává radost, zavládne pokoj, tečou slzy, pocity vzteku a podráždění vycházejí na povrch. Přijmi to, co se děje: slzy jsou slzy které jsi neproléval, když jsi je měl prolévat, hněv a podráždění také nebyly vyjádřeny v příslušný čas. Tyto emoce blokují tvoji cestu k vlastnímu středu. Dovol jim vyjít, pojmenuj je a přijmi je, uvědomuj si je, aniž bys je přehrával. To pracuje Kristus léčitel. Tyto potlačené emoce jsou zmrazenými kusy ledu. Drž je před světlem a láskou Kristovou, ony se rozpustí a lze udělat další krok na cestě. Není třeba znát příčiny těchto emocí: „Prostě svoje démony pojmenuj a tvé srdce je bude lépe snášet.“

Někdy se objeví skrytá traumata a pokud jsou vážná, je třeba pomoc psychoterapeuta jako průvodce na cestě. To, co se žádá, je vhled, uvědomění současné situace a způsoby zacházení s ní. Pokud hledáme příliš, může to ukazovat překážky, stáváme se příliš sebe-uvědomělými, jsme fascinováni svým vlastním příběhem a zapomínáme důvod, proč na této pouti jsme.

V tomto bodě nás může ‚ego‘ zkoušet zastavovat tím, že nás povzbuzuje, abychom „Nechali minulost být! Jaký smysl má znovu prožívat tyhle emoce. Je lepší je nechat být!“ Často se objeví myšlenky: „je to hrabání se v sobě“, „měli bychom udělat něco užitečného pro druhé“. ‚Ego‘ odporuje našem hlubšímu ponoření se tím, že působí, aby se vše jevilo jako bolestné a bezcílné, suché a nudné. Nenechte se těmito triky zlákat. Máte svobodu jít do ticha meditace, stát se celistvým a odkrýt svoje pravé já. Důvěřuj a vytrvej. Pamatuj, že to, co se děje, je na mnohem hlubší rovině než tvé rozumové vědomí. Meditace je mimo myšlenky, pocity a obrazy. Tvá povrchová mysl může být roztržitá, ale současně se děje uzdravení na rovině tvé mysli, kam mysl nemůže dosáhnout, na rovině tichého společenství s tvým vlastním hlubokým uvědoměním a uvědoměním Krista. Vytrvej ve věrném opakování mantry, aby se mantra stala harmonií znějící ve tvém bytí a dovolila Kristu konat svoje dílo na cestě k celistvosti.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 30