Vnější a vnitřní ticho

V minulých dvou týdenních naukách jsme prozkoumávali způsoby zklidnění dechu, těla a tím i mysli kvůli dosažení vnitřního ticha. Abychom tomuto procesu napomohli, je dobré se zaměřit na vnější ticho. Toho však nelze dosáhnout snadno, jelikož ticho v dnešním světě může být neuchopitelné. Celkově jsme vnějším hlukem obklopováni neustále. Jedním z důsledků je, že jsme si na to zvykli natolik, že absence hluku je cizí, neznámá, a proto i ohrožující.

Potřebujeme sebrat odvahu abychom během svého dne vytvářeli dávky vnějšího ticha, mimo chvíle své meditace, kdy k druhým nemluvíme ani osobně ani přes telefon, kdy neposloucháme rádio, televizi nebo hudbu, zvláště v hodině nebo půlhodině která předchází meditaci. Tento druh přípravy před modlitbou/meditací je důležitý. Nemůžeme očekávat, že si sedneme a budeme meditovat s tichem mysli, pokud jsme chvíli předtím byli v klidné či neklidné konverzaci, dívali se na svůj Ipad či televizi, nebo jsme poslouchali rádio.

Pokud žijete v rušném městě, může pomoci ještě jiné přípravné cvičení. Především si uvědomujte hluky zvenku domu, opravdu jim naslouchejte, pojmenovávejte je a vyrovnaně přijměte jejich existenci. Zůstaňte s chvílí takovou, jaká je, nemá cenu si přát aby byla jiná. Pak se zaměřte na zvuky uvnitř domu, uznejte je, přijměte je jako nevyhnutelné a pak od nich odvraťte pozornost. Úplná nepřítomnost hluku je téměř nemožná, ať už jsme kdekoli. Pamatuji se, že mě hodně pobavila angličanka žijící v himalájských jeskyních, kterou rušily hlasy koz kolem její jeskyně.

Přijetí toho, co je, ať už je to hlučný svět, nebo naše vlastní chaotická mysl, je klíčové. Jsme zvyklí na sebekritiku a posuzování sebe sama i druhých, takže nás irituje, když zasedneme k meditaci a myšlenky se hrnou v zástupu. Ve chvíli, kdy se posadíme, začínají naše myšlenky vířit. Čím více jsme ale sebou samými podrážděni, čím více se snažíme svoje myšlenky potlačit, tím vytrvalejší jsou. Místo sjednocování své mysli se rozdělujeme. Jedna část naší mysli bojuje proti druhé. Přijměte opičí mysl, zůstaňte v přítomném okamžiku a naslouchejte vlastní mantře. Naučíme-li se přijmout způsob, jakým naše mysl v tomto okamžiku funguje, pak se naučíme toleranci a trpělivosti.

Na mysl přichází obraz: Před lety jsem viděla reklamu na meditaci. Na plakátu stál indický guru v typickém vzhledu a oblečení, na surfovacím prkně, perfektně vyvážen, jedoucí po vlnách. Pod ním byla věta: ‚Nelze zastavit vlny, ale můžete se naučit surfovat‘.

Myšlenky nemůžeme potlačit ani se jich zbavit. Budou jako ty vlny. Je třeba je přijmout jako nevyhnutelnou součást sebe sama a zkušeně po nich jezdit. V křesťanské meditaci je naším prknem mantra. Ve chvílích, kdy se naše myšlenky a vlny uklidní, je moře hladké a klidné, ležíme na svém prkně, a naše mysl je tichá a pokojná. Jindy je vln kroužících kolem nás tolik, že se ani nemůžeme vrátit k mantře. Moře vypadá na surfování příliš neklidně.

Když jemně pozorujete svoje myšlenky, přijměte je a nechte je odejít, a zjistíte, že se uklidní. Když víte, že je v mysli hodně věcí, může být užitečné jako příprava k meditaci se klidně posadit a chvíli si tyto myšlenky uvědomovat, uznat je a pak je nechat odejít. Když myšlenky vaši meditaci přerušují, může někdy pomoci je pojmenovat, zůstat od nich oddělený, nebýt na nich závislý. Může to být práce, nákupy, přátelé a tak dále. Pomalu se uklidní, nejsou tak dotěrné a můžete si uvědomit mezeru mezi myšlenkami, která dovolí mantře znít bez přerušení.

Tradice zdůrazňuje nevyhnutelnost roztržitostí a myšlenek: „Bratr přišel k Abba Pastýři a řekl: ‚Hodně rušivých myšlenek mi přichází na mysl a kvůli nim jsem v nebezpečí. Stařec jej pak vyhodil na vzduch a řekl: ‚Rozepni své oblečení na prsou a nachytej tam vítr. On však odpověděl: ‚To neumím.‘ Stařec mu pak řekl: ‚Pokud nemůžeš chytit vítr, nemůžeš ani zabránit, aby ti do hlavy přicházely roztržité myšlenky.“ (Výroky pouštních otců)

Myšlenky se objevují na pozadí ticha. Když používáme mantru, zaměřujeme se na slovo znějící v tichu a zaznamenáváme přerušení myšlenkami způsobené. Nakonec se mezery mezi myšlenkami rozšiřují. A to tehdy, když dopředu vystupuje mantra. Říkáme ji zpočátku přerušováni myšlenkami, ale pomalu mantra převládne v mezerách, v branách do ticha. Stádia na cestě meditace jsou ve skutečnosti určeny naším měnícím se vztahem k vlastním myšlenkám.

Ohledně myšlenek a jiných roztržitostí je důležité, že se odehrávají na povrchové rovině naší mysli. Efekt meditace se ovšem uskutečňuje daleko hlouběji. Naše svrchní mysl může být zaměstnána a přece je naše hlubší já klidné. Často když povstáváme z ‚roztržité‘ meditace, můžeme se přesto cítit daleko klidněji a pokojněji, pokud jsme se nepodráždili sebou samými.

Kim Nataraja

Upraveno z knihy ‚V tanci s vlastním stínem‘