Vědomí

Minule jsem skončila citací z listu Filipským (Flp 2,5): „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši“ Co ale myslíme smýšlením, (vědomím) a navíc vědomím Kristovým?

Pamatuji si, jak jsem před lety četla citaci britského psychologa Stuarta Sutherlanda: „Vědomí je fenomén fascinující, nicméně těžko postižitelný. Nebylo o něm napsáno nic, co by stálo za čtení.“ Od té doby nějaký průzkum proběhl, konkrétně Francise Cricka (o struktuře DNA fame) na vizuální vědomí, ale je to jen malá část celé oblasti. Nedávno byl prováděn další výzkum, který dokazoval účinky meditace na mozek, jak jsme poznali, když jsem citovala z knihy mé dcery Dr Shanidy Nataraja Úžasný mozek. Poznali jsme obrovský význam pozornosti na jistá mozková centra. Jednostranné zaměření vypnulo oblast zabývající se myšlením, obrazy a denním sněním, jinak řečeno jednu z funkcí egové části našeho vědomí. Mělo to také vliv na jinou egovou oblast zabývající se emoční odpovědí: silná odpověď přežití 'boj nebo útěk' byla přepnuta na odpověď přijetí, relaxace a uklidnění.

Pro naši současnou diskuzi je nejzajímavější účinek na parietální kůru. Ta má v sobě dvě důležité kůry: kůru orientačně asociační a slovně-konceptuální. První je spojována s orientací v čase a prostoru a s vytvářením hranic: já/ne-já a svět protikladů. Druhá uděluje schopnost předat naši zkušenost slovy – vlastně jsou obě podstatnými vlastnostmi 'ega.' Pozornost zaměřená jedním směrem způsobuje úbytek aktivity v temenní kůře a tedy vede ke snížení obou těchto schopností, čímž se vysvětluje, proč ztrácíme dojem své oddělené identity – rozpouští se čas a prostor a sjednocují se protiklady – to vede k pocitu propojení s každým a se vším, co nás obklopuje a zároveň neschopnost zřetelně vysvětlit tento zážitek ostatním.

Důležitost této následnosti účinků věnování pozornosti na různé části mozku spočívá v tom, že iniciativa k těmto změnám vyrůstá z našeho současného vědomí a naší vůle: vědomě startujeme mozek do jiného způsobu vnímání zaměřeností jedním směrem. Je zajímavé sledovat, jak je naše vědomí ega se svou potřebou přežití na materiální rovině zakódováno do mozkových okruhů, avšak může být dočasně obejito. Obejitím ega otevíráme sebe sama vůči všezahrnující části svého vědomí založeného na intuici a širší kontextové zkušenosti. To pak rozpoznáváme jako svoje 'pravé já' a je to ta součást našeho bytí, jež nám dovoluje napojit se na vědomí Krista a tedy na Boží skutečnost. Užíváním této strany svého celkového bytí „očišťujeme dveře vnímání a vidíme skutečnost takovou, jaká je, nekonečnou!“ (William Blake). Ve skutečnosti se vracíme ke své původní přirozenosti, jež je protkána se zbytkem stvoření a vesmírného Celku.

A přece to nevysvětluje, co samotné vědomí je. Opravdu nevíme, co to je, ale můžeme vidět jeho účinky. Problémem je, že zde nejde o předmět, jenž můžeme podrobit laboratornímu testu. Máme co do činění s čímsi, co může být pouze zakoušeno a viděli jsme obtíže při převádění tohoto zážitku do slov. Nakonec je odpověď na problém vědomí stále tatáž jako ta, kterou dávno dal Aristoteles: „Vím, že nevím.“

Mystická tradice může pouze naznačit, čemu se tato zkušenost podobá a je třeba vyzkoušet hodně popisů, aby se vysvětlilo to, co bylo zakoušeno: 'být obalen láskou', ' být obklopen světlem', 'pocit jednoty se vším kolem nás' to je několik příkladů namátkou. Společným prvkem všeho je intuitivní pocit jednoty s Vesmírem, doprovázený pocity úžasu a úcty. Sám Ježíš musel sáhnout k analogiím a podobenstvím, aby se pokusil dát do slov svoji vlastní zkušenost nebeského království, zkušenost Boží Přítomnosti.

Jediným, co zbývá udělat, je oddaná a věrná disciplína meditace, jež nás na různých bodech duchovní cesty nechá zahlédnout záblesky toho, co je před námi, až celkově očistíme svoje emoce a vstupujeme do Přítomnosti Boha. Ovšem i my, jako Ježíš po proměnění, musíme sestoupit z hory v láskyplné službě druhým.

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda