John Main v knize Být na cestě vysvětluje následovně důvod proč máme meditovat: „Z Ježíšových slov a činů víme, že Bůh je k nám plně obrácen v Ježíši. Ve své meditaci, a v tom, že ji budeme brát absolutně vážně, že ji učiníme základní osou svého života, se plně obracíme k Bohu v Ježíši. V tom spočívá naše meditace: obrátit svůj život tak, aby byl plně zaměřen uvnitř vědomí Ježíše, a to je to, co znamená vstoupit do věčného života, (Království)“
Laurence Freeman v knize Ježíš, niterný učitel, také klade důraz na proměnu našeho vědomí a ukazuje na to, jako roli v tom hraje víra: „Zatímco se otevírá tento proces proměny, prohlubuje se vztah s Ježíšem. Víra prohlubuje závazek k tomuto vztahu a víra tlačí vědomí dále do ducha... Hodnoty a priority, dávno přijaté, jsou přehodnocovány. Vlastnosti o kterých si myslíme, že jich nejsme schopni – trpělivost, vcítění, soucit, tolerance – se v našem charakteru a chování rozvíjejí. Jednoho dne, skoro náhodně, uvidíme, že náš obraz Boha byl revidován.“ (str 178)
Tuto proměnu působí Duch, kterého Ježíš poslal po svém vzkříšení. „Je to Ježíšova energie, která pracuje všude, až do konce časů.“ (str 179) „Víra – jež je otevřeností k nedvojaké a vrozené schopnosti pro přesažný vztah – nás uschopňuje k přijetí Ducha.“ (str 189) Víra pak není totéž, co přesvědčení o nějakém dogmatu, ale je to postoj důvěry a otevřenosti.
Co je tedy podstatou disciplíny meditace? Je to „stále prostější praxe ticha a klidu, ne-činnosti, mimo myšlenku a představivost, utišení všech aktivit mysli.“ (str 197)
Slovo meditace během staletí změnilo svůj význam, ale v nauce Johna Maina a Laurence Freemana je to: „práce kterou konáme, abychom přijali dar kontemplace jež je nám již dán a je přítomen v srdci.“ Je to „disciplína pouti duchovního růstu.“ (str 197). V současnosti je často viděna čistě jako cesta k relaxaci a zmírnění účinků stresu, zdravotní a life-stylová volba. Ovšem „z duchovního pohledu relaxujete abyste meditovali, nikoli meditujete abyste relaxovali.“ Je to tedy mnohem více, než to. Je to „práce, která harmonizuje obvykle nesouhlasící rozměry našeho vědomí... je to cesta ticha a sebe – přesažení, cesta vztahu a samoty, cesta čtení beze slov, poznávání bez myšlenek... Meditace je ve světle křesťanské víry prohlubujícím se setkáním s myslí Krista.“ (str 198) Je to cesta celkové proměny.
Ovocem meditace je tedy proměna v našem chování. Ovšem „místem, kde bychom měli hledat ovoce meditace není samotná doba k meditaci – co 'se děje' (nebo neděje) – ale způsobu a kvalita našeho života, zvláště našich vztahů. Nehledáme nic mimořádného, co by se mělo během meditace stát. Důležité je vidět přítomnost Boha v obyčejnosti, proměnit svoje vnímání skutečnosti.“ (str 199)
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda