Utišení mysli
Když začínáme meditovat, brzy si uvědomíme skutečnost, že je tato disciplína prostá, ale nikoli snadná.
Když jsme kladli odpor vnějšímu neklidu, bude si nyní hledat jiný ventil: pokud se nemůžeme hýbat fyzicky, necháme chodit myšlenky. Touláme se v denním snění, v jízdním pruhu paměti, plánujeme, doufáme, strachujeme se. Uvnitř jsme ještě plni věčného hluku a pohybu, bláznivého víru odpojených myšlenek. Když se v meditaci snažíme uklidnit mysl, místo klidu jsme napadáni všemi těmito myšlenkami, začneme se brzy se cítit znechuceně a budeme v pokušení to vzdát,. Přichází i myšlenka, že tohle asi není pro nás. Ovšem, poselství Johna Maina a Laurence Freemana zní: vytrvej!
Teprve až vlastně zkusíme nechat odejít svoje myšlenky a obrazy, uvědomíme si, že je naše mysl považuje za zásadní pro náš pocit identity. Pokud si myslíme, že víme kdo jsme a cítíme, že máme trochu kontrolu nad tím, co se děje, ať je to jakkoli iluzorní. Cítíme, že to máme pod kontrolou a tedy v bezpečí. A navíc brzy zjistíme, že jsme vlastně závislí na myšlenkách, protože jsme byli vychováni ve světonázoru, v němž je myšlenka považována za nejvyšší činnost, v níž můžeme být zapojeni. Descartes ve svém výroku „Myslím, tedy jsem“ vlastně spojil bytí s myšlenkou. Nemyslet znamená ohrožení našeho přežití.
Nepřekvapuje tedy, že se lidé stojící tváří v tvář disciplíně jako je meditace, a která povzbuzuje k opouštění myšlenek i obrazů, vlastně všech operací rozumové mysli: myšlení, paměti a představivosti bojí. Jsme ale více než naše myšlenky! Ježíš nás povzbuzoval ‚nechat za sebou svoje já‘.
Nejdůležitější cestou zacházení se svými chaotickými myšlenkami je jejich přijetí. Koneckonců představují pouze povrchní část našeho bytí. Není to ale tak jednoduché, jak se zdá. Jsme tolik navyklí na kritiku a posuzování sebe i druhých, že nás rozhodí, když se posadíme k meditaci a myšlenky se tlačí v zástupu. Čím více jsme ale podrážděni na sebe, čím více se snažíme svoje myšlenky potlačit, tím jsou vytrvalejší. Místo sjednocení své mysli se rozdělujeme: jedna část naší mysli bojuje proti druhé. Čím více ovšem svoje myšlenky přijímáme, tím tiššími se stávají.
Vstupu myšlenek do naší mysli nelze zabránit. Jediným problémem je když nás zaháknou, když máme pokušení je následovat. Můžeme si ale vybrat. Buď se ke svým myšlenkám můžeme připojit, nebo se soustředíme na svoji mantru: je to svobodná volba. Jen je třeba se jemně vracet ke své mantře znova a znova, kdykoli se nás naše myšlenky snaží odlákat.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Týdenní nauka Světového společenství křesťanské meditace wccm.org
zdroj obrázku: Stuck in Customs on VisualHunt.com / CC BY-NC-SA