Úmysl a udržovaná pozornost

Již přecházejících tématech týdenní nauky jsme zkoumali jak Dr Shanida Nataraja popisuje dění v mozku během meditace. Krátce to zrekapituluji pro ty, kdo se k nám nedávno připojili. Výzkum dokázal, že dvě hemisféry našeho mozku mají funkce navzájem se doplňující. Přední část našeho mozku – prefrontální kortex – na levé straně pracuje hlavně s racionálním, logickým a diskurzívním myšlením vyjádřeném myšlenkami a jazykem (dopřává si ovšem také denní snění o tom, jaký bychom chtěli mít život). Pravá prefrontální kúra má co do činění s empatií, propojením a představivostí/tvořivostí, viděním celku v souvislosti s pocity. Pravá strana potřebuje levou stranu k verbalizaci toho, co cítí a levá strana potřebuje celistvý obrázek s intuitivním náhledem, aby dala smysl tomu, co se děje. Obě strany jsou tedy dvěma různými způsoby nahlížení na svět – dva různé orgány vnímání – mysl a srdce. Již Blaise Pascal (1623-1662) k této skutečnosti přitáhl pozornost: „Srdce má svoje důvody (reasons), které rozum (reason) nezná.“

A zde přichází na scénu meditace. V naší současné kultuře užíváme převážně levou stranu našeho mozku. Když se zaměříme jednostranně na svoje modlitební slovo, svoji mantru, pak přepínáme do pravé strany svého mozku. Obě hemisféry se využívají pro pozornost: levá strana má pozornost úzce zaměřenou, a má na mysli využití té které skutečnosti. Následující zenový výrok to nádherně vystihuje: „Pro svého milence je krásná žena potěšením, pro asketu je vyrušením, pro vlka dobrým žrádlem.“ Pozornost na pravé straně je ve skutečnosti mnohem širší a je hlavním operačním centrem pro pozornost. Meditace praktikovaná jako věrná disciplína nejenže přepíná na pravou stranu, mnohými často málo využívanou, ale často staví mosty k přístupu k oběma vzájemně se doplňujícím pohledům na skutečnost, a tak přistupuje k širšímu a hlubšímu pohledu na skutečnost. Zaměření pozornosti jedním směrem nám umožňuje více žít uvnitř otevřeného uvědomění, než se jen omezit na rozbíhavé myšlení. Tím se vlastně stáváme celistvými.

Podívejme se na to, jak Shanida ve druhém vydání knihy The Blissful Brain (Úžasný mozek) pojímá tento proces zaměření a pozornosti a jaký to má dopad na naše setrvávání v přítomném okamžiku: „Meditující začíná zaměřením vyčistit svoji mysl od myšlenek. Tento záměr se odráží v růstu aktivity v oblasti vybavování pozornosti v pravé přední kúře. Když meditující pomalu utišuje mysl, někdy skrze soustředění na mezeru mezi myšlenkami nebo skrze ‚opouštění‘ myšlenek a vracení se k pozornosti vůči přítomnému okamžiku (v našem případě užíváním mantry) dále roste aktivita v oblasti vybavování pozornosti. Zároveň se zmenšuje aktivita v oblastech mozku bezprostředně obklopujících oblast vybavování pozornosti. Je to důsledek prodloužených period zaměřené pozornosti a odráží to vrozenou funkci mozku dávat přednost důležitým informacím díky upozaďování méně důležitých informací. Pro meditující, u nichž dominuje levá hemisféra, zkušenost překvapivě spouští přesun k aktivitě pravostranné hemisféry, protože pozornost je především funkcí pravostranné hemisféry. Tento přesun od ‚intelektualizovaného‘ levostranného myšlení je dalším vysvětlením otázky, proč nemůže být zkušenost popsána nebo analyzována: pravá strana mozku nemá schopnost kategorizace a analýzy zkušenosti. Ona ji intuitivně ‚cítí‘. Tento posun k pravostrannému myšlení dovoluje meditujícímu vstoupit do jiného způsobu myšlení a vnímání, k tomu, jenž je přítomen v jejich každodenním životě.

Současně si meditující také méně uvědomuje smyslové informace pocházející z jeho vnějšího okolí. Změny v oblasti asociace pozornosti ovlivňují aktivitu v thalamu… bráně k našim smyslům a aktivitu v mozkových obvodech spojujících… vybavování pozornosti s thalamem, se považují za řízení naší pozornosti a tím našeho smyslového uvědomění pouze k důležitým smyslovým vjemům.

Představte si, že sedíte v místnosti se zavřenýma očima a uvolněným tělem… Informace, které užívá náš mozek k vytvoření obrazu našeho těla v naší mysli nejsou v těchto okolnostech k dispozici: neexistuje vizuální přístup, žádný pohyb a žádná interakce se světem. Náš tělesný obraz proto začíná blednout a i my si méně uvědomujeme svoje vnější okolí.

Toto rozpuštění hranice já/ne-já se odráží v poklesu aktivity v pravém parietálním laloku… což vede ke ztrátě smyslu pro prostor a/nebo čas, ale má to vliv na činnost v pravé verbálně-konceptuální asociační oblasti, což vede k neschopnosti účinně předat zkušenost skrze jazyk.“

Příští týden se podíváme na setkání otázek a odpovědí meditujícího s neurovědcem.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda