Týdenní setkání skupiny
Naděje Johna Maina, že se nauka bude sdílet díky malým skupinám žen a mužů setkávajících se pravidelně v domech, farnostech a na pracovištích je více než naplněna, protože mimo jím jmenovaná místa jsou ještě skupiny ve školách, nemocnicích, hospicích, onkologických centrech a vězeních. Na obchodní škole univerzity Georgetown byla křesťanská meditace zavedena jako součást kurzu MBA. Vlastně se v současné době pravidelně setkává 2257 skupin ve více než 53 zemích světa.
John Main jasně chápal potřebu společenství víry, které by upevnilo závazek jednotlivce vůči duchovní disciplíně meditace: „V kontaktu s druhými se probouzíme vůči hlubší pravdě našeho bytí, kterou máme vnímat, a tak se učíme vyjít ze sebe. To je důvodem, proč pravidelná meditace ať už denní nebo týdenní, s toutéž skupinou nebo komunitou, je tak zdravou podporou na naší pouti. Když jsme přítonmi s ostatními, nemůžeme udržovat iluzi izolované pouti. A přece nám tato tělesná a duchovní přítomnost připomíná hlubší osobní závazek ke klidu, tichu a věrnosti…. Skupina nebo společenství podobně signalizuje konec všemu falešnému hrdinství a sebe-dramatizace. Když jsme v kontaktu s obyčejnými selháními a omezeními ostatních, staví to naše zdroje i věrnost do perspektivy, kterou potřebujeme k vyvážení a harmonii svého života. V přítomnosti druhých poznáváme sami sebe.“ (kniha Kristus přítomný)
Meditující instinktivně poznávají, že je to cesta po které se samotnému člověku jde obtížně. Je mnohem snadnější po ní jít s ostatními. Je pravda, že nikdo jiný za nás meditovat nemůže; v samotě meditujeme každý den, ale současně zjišťujeme, že setkávání s ostatními na společné cestě nám může darovat podporu, kterou potřebujeme k pokračování na cestě.
Skupinové uspořádání také pomáhá začátečníkům naučit se ‚jak‘ meditovat. Nově příchozí mohou být do skupiny začleněni kdykoli. Zkušenost také ukázala, že když skupina začíná v nové geografické oblasti, připojí se i lidé, kteří předtím nikdy nemeditovali. Nové skupiny uvádějí nové lidi do meditace.
Důležitý důvod k setkávání se v meditační skupině jednou týdně je tedy jasný: rozvíjí to duchovní spojení mezi členy a vzájemnou starost mezi těmi, kdo se vydali na společnou pouť. P. William Johnston SJ ve své knize ‚Vnitřní oko lásky‘ komentuje meditaci ve skupině takto: „Například můžeme spolu sedět v tiché a bezeslovné meditaci. A v takové situaci můžeme cítit nejen ticho ve svých srdcích, ale také ticho v celé skupině. Někdy bude toto ticho skoro hmatatelné a může sjednocovat lidi hlouběji než jakákoli slova.“ Toto sdílení ticha je srdcem setkání meditující skupiny. Moc a síla společné meditace vychází z Ježíšových slov: ‚Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.‘ (Mt 18,20)
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 50