Třetí úroveň vědomí
Když dokážeme uznat a přijmout to, co přichází, jakkoli je to bolestné, dostáváme se na hlubší rovinu, na třetí rovinu vědomí. John Main to nazval: „Rovina ticha, kde s obdivem vidíme světlo svého vlastního ducha“ a „kde se dotýkáme základu svého bytí“ (Slovo do Ticha). Laurence Freeman vysvětluje, že předtím, než zakusíme onen zářivý kontakt, uvědomujeme si poslední překážku 'ega' - „Nahé vnímání ega o své vlastní ohraničené skutečnosti (která) je jako zeď z cihel, nemůžeme překonat sami. Otvor ve zdi našeho já se objeví v Božím čase a jako dar zdarma darovaný. V tomto otevření sebe-přesažnosti zanecháváme svoje já za sebou a nacházíme svoje pravé já v Kristu.“ (Sdílet dar str 65). Tato poslední překážka v nás způsobuje hlubokou lítost zapříčiněnou naším klamným dojmem, že jsme od Boha odděleni. Jan od Kříže to nazval 'temnou nocí duše'. Skrze milost však zjistíme, že je to falešný vjem – s Boží skutečností jsme neustále neporušeně spojeni – a pak, jak se zpívá v hymnu Amazing Grace: „Kdysi jsem byl ztracen, teď jsem nalezen, byl jsem slepý a teď vidím“. Pak zjišťujeme, že zeď je naší výroby, a zmizí, naplňujíce nás radostí a pokojem sjednocení.
Tyto tři roviny o nichž jsme uvažovali, nejsou různými, oddělenými rovinami, nýbrž třemi aspekty našeho vědomí, rozvíjející se jakmile přijde jejich čas. V meditace se neustále těchto aspektů dotýkáme v různých stadiích naší cesty spirálovým způsobem. Neustále se učíme a rosteme (a někdy se dočasně vrátíme zpět). Čím více vstupujeme do ticha a klidu meditace, tím více za sebou zanecháváme roztržitosti, tím více chápeme svoje emoční rány skrze dar náhledu a tím více jsme uzdraveni, učiněni celistvými. 'Ego' a 'já' stále více komunikují a integrují se, a vzájemně se podporují. Potřebujeme oba způsoby bytí a vnímání skutečnosti, abychom mohli zakoušet 'život v plnosti'. S odtažením se od našeho podmínění a oddělením se od potřeby užívat svět a druhé lidi jako emoční berličky, jsme nakonec schopni 'zanechat svoje já za sebou' a vyjít ke druhým a k Bohu. Vynoří se jiný způsob poznání, vynoří se jasnější intuitivní pochopení: vnímáme nyní na intuitivní rovině 'okem srdce', když vidíme „skutečnost takovou, jaká je, nekonečná“, jak to vyjádřil Blake. Náš obvyklý způsob zacházení se světem před tímto vývojem byl viděním reality 'okem těla'. Důraz spočíval na naší zkušenosti v hmotném světě, světě smyslů: byli jsme vědci sbírající data. Pak jsme se dívali na vzorce a snažili jsme se pochopit to, co jsme vnímali, užívajíce 'oko mysli', racionální úroveň.
Známý vědec Stephen Hawking pracuje na rovině 'tělesného oka' a 'oka mysli'. Jako racionální vědec si myslí, že vše může být pochopeno racionální myslí, dokonce i Bůh: „Avšak, když objevíme celou teorii, měla by být pochopitelná v širším základě každým, nejen několika vědci. Pak my všichni, filozofové, vědci i prostí lidé se budeme moci účastnit diskuze nad otázkou proč existujeme my a vesmír. Pokud na to najdeme odpověď, byl by to poslední triumf lidského rozumu: pak bychom poznali Boží mysl.
A přece snad může Stephen Hawking, i když to napsal, souhlasit s Albertem Einsteinem, který zdůraznil důležitost 'oka srdce': „opravdu cenným faktorem je intuice“ a „vesmírná náboženská zkušenost je nejsilnější a nejvznešenější hnací silou za vědeckým výzkumem.“ Sv. Pavel také upozornil na dívání se 'okem srdce': „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal.“ Ef 1,17n
I sv. Augustin zdůraznil důležitost intuitivního vidění: „Celým účelem tohoto života je navrátit zdraví oku srdce, jímž může být Bůh viděn.“ V této fázi našeho růstu jsou tři roviny poznání sjednoceny. Může se to stát náhle, nebo během času v tichu a klidu. Pak dosahujeme „čistě duchovní poznání.... Tam slyšíme bez jakéhokoli zvuku a vidíme bez hmoty.“ (Mistr Eckhart)
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda