Tomášovo evangelium a sebepoznání

Tomášovo evangelium zdůrazňuje, že abychom viděli skutečnost takovou jaká je, je třeba nechat odejít neočištěné stránky našeho ‚ego‘, neuspořádané půdy, touhy, které jsou produktem naší potřeby přežití. Jinými slovy falešné obrazy sebe sama svoji Personu, masky ‚ega‘, svoje ‚šaty‘. „Jeho následovníci řekli: „Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme?“ Ježíš řekl „Až se svléknete a beze studu vezmete svoje šaty, položíte si je pod nohy jako malé děti, a budete po nich šlapat, pak uvidíte dítě - toho který žije a nebudete se bát.“ Je třeba prohlédnout tyto falešné obrazy a odpoutat se od nich. Není to vlastně nepodobné Ježíšovu výroku v synoptických evangeliích: „Kdo chce jít za mnou, musí opustit sebe (to je ego a iluze).“ Jedině tak může zjevena naše opravdová přirozenost.

Jakmile prolomíme omezení našeho ‚ego‘, přestáváme být uvězněni a budeme svobodní. Je třeba pochopení obojího: V první řadě způsobu fungování našeho „ego“, povrchní části našeho bytí, a za druhé opravdové sebepoznání našeho podstatného bytí: „Když se poznáváte, budete poznávání a pochopíte, že jste dětmi živého otce. Jestli se ovšem nepoznáváte, budete přebývat v chudobě a jste chudobou.“ Život ve skutečnosti splétané naším ‚ego,‘ znamená život v iluzi a na povrchu, ochuzení našeho pravého bytí. Spása není vnímána z hlediska stávání se dítětem Světla, ale z hlediska rozvíjejícího se uvědomění si tohoto reálného faktu. A navíc nás Ježíšova nauka upevňuje v naší schopnosti to uskutečnit: „Kdo hledá, nalézá.“

Většina gnostických spisovatelů tehdejší doby byla hluboce dualistická svět byl často vnímán jako ohrožující, pokoušející, v podstatě zlý. Tomáš jej naopak vidí jako proniknutý Božím světlem, tedy následně zásadně dobrý. Proto nejen my, ale celé stvoření je světlem naplněno a ve světle ukotveno: „Ježíš řekl: já jsem světlo nade vším. Jsem vším: Ode mne vše povstalo a ke mně vše dosahuje. Rozsekni dřevo, jsem tam. Zvedni kámen a najdeš mě.“ V raně křesťanské teologii byl Kristus viděn jako první Stvoření, základ bytí, skrze něj bylo vše stvoření Bohem s pomocí Ducha formováno.

Ježíš sdílel o poselství o tom, že Království - Boží přítomnost - je zde a nyní. Abychom viděli království nejenže musíme nechat odejít svoje falešné povrchní já, ale musíme si také uvědomit, že navázání svého ‚ego‘ na materiálnímu svět nám nikdy nemůže zajistit trvalé štěstí nebo pocit jistoty. My ani svět netrváme, všechno pomíjí, je to tedy „mrtvola“. „Ježíš řekl: Kdokoli přišel k poznání světa, objevil mrtvolu a kdokoli objevil mrtvolu, toho svět není hoden.“ („Toho svět není hoden“ je židovský výrok používaný k pochválení druhého.)

V těchto výrocích že Ježíš neustále přesunuje pozornost učedníků od vnější skutečnosti, hledání místa, k nejdůležitější vnitřní skutečnosti. On přebývá ve vnitřní vrstvě duchovního uvědomění: „Jeho následovníci řekli: „Ukaž nám místo kde jsi, neboť je musíme najít.“ Řekl jim: „Kdo má uši ať poslouchá. Uvnitř člověka světla je světlo a to září na celý svět. Pokud nezáří, je temné.“ Duchovní svět proniká naši hmotnou skutečnost, není někde jinde.

A navíc uskutečněním této vnitřní Boží skutečnosti pomůžeme zbytku lidstva. Naše ‚osvícení‘ je určeno k prospěchu všech. Ve svém hlubším uvědomění tvoříme jednotu se všemi a s Bohem.

Tento důraz na vzájemné propojení souznělo s tehdejšími křesťany a souzní s námi i dnes. My, stvoření a Bůh jsme navzájem propojeni. Boží skutečnost je naším přesažným domovem, světem Světla, kde jsou smířeny a přesaženy všechny protiklady, „pohyb“ a „klid“: „Pokud se vás zeptají: ‚Jaký je důkaz otce v tobě?‘, řekněte jim: ‚je to pohyb a klid‘“, a tím odkazujete na naši schopnost přesáhnout dvojakost našeho ‚ego.‘

Nikdy to ale neznamená zbavit se svého ‚ego‘, nýbrž včlenit očištěné ‚ego‘ do ostatních prvků našeho bytí, naší Božské jiskry. Pak budeme tvořit Jednotu se sebou, s druhými a s Bohem: „Ježíš jim řekl: „Když činíte z dvojího jedno, a když činíte vnitřek jako vnějšek a vnějšek jako vnitřek a vršek jako spodek…. Pak vstoupíte do království“.

Poselství Tomášova evangelia je tedy v zásadě o integraci, o očištěném ‚ego‘ a hlubším hmotném i duchovním‚já‘,. Potřebujeme si připomínat, že jsme ‚dětmi Božími‘, připomínat si jádro našeho bytí, jímž je naše opravdová Božská přirozenost. To pak může prostoupit ‚ego‘ a naše jednání bude řízeno obojím. Tak je zbožštěna celá naše bytost, skrze otevření tělesného vůči Duchu, Světlu. Pak „vstoupíme do království“, a zakusíme bytí a přítomnost Božství.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Upraveno z kapitoly „Tomášovo evangelium“ v knize Cesta k srdci