Tomášovo evangelium

Ježíšova nauka v Tomášově evangeliu nádherně vyjadřuje to, o čem jsme mluvili. Povzbuzuje nás, abychom se otevřeli vůči Boží skutečnosti, Boží moudrosti. Cestou k pravému sebepoznání ukázanou v tomto evangeliu je opravdové naslouchání v tiché niternosti hlubšímu duchovnímu významu jeho nauky. Naše úsilí je podporováno jeho všeobjímající milostí.

Tomášovo evangelium je výsledkem stále převážně ústní kultury doby Ježíšovy a následných raných staletí. Jeho nauka byla v první řadě předávána slovem úst. Ježíš sám nic nenapsal. V Tomášově evangeliu byly shromážděny nejčastěji opakované Ježíšovy výroky, které tvořily součást této ústní tradice. Už mohla existovat jejich syrská verze napsaná 50-100 let po Kristu. Padesát procent výroků tohoto evangelia se nachází také v synoptických evangeliích.

Jeden z raných otců církve, Irenej (2 století po Kristu), doporučoval v zájmu jednoty církve pouze čtyři evangelia – Matouš, Marek, Lukáš a Jan – a listy sv. Pavla. Vybral evangelium podle Jana před Tomášovým evangeliem čistě z osobní volby: jeho učitel Polykarp byl učedníkem Janovým. Tomášovo evangelium v té době bylo daleko známější než evangelium Janovo, pokládané za ‚příliš gnostické‘. Kvůli tomuto vyloučení se Tomášovo evangelium ztratilo z očí, teprve v roce 1945 byla nalezena hliněná nádoba v Nag Hammadi v Horním Egyptě, která obsahovala směs dokumentů. Některé z nich byly v gnostické tradici, ale byla tam také kopie ‚Tomášova evangelia‘, nyní považovaného většinou odborníků za evangelium v ‚apoštolské‘ tradici. Nauka tohoto evangelia ukazuje, že důraz na proměnu a uskutečnění své vlastní Boží podstaty byly součástí křesťanské tradice již od počátku. V Ježíšově pohledu v ‚Tomášově evangeliu‘ Boží světlo svítí v podstatě v každém z nás. Všichni jsme Boží děti.

Tyto výroky nelze brát doslova. Ježíšova slova jsou ukazateli k hlubšímu významu. Je třeba o nich přemýšlet, nejlépe po meditaci, kdy je budeme chápat intuitivně. Moje poznámky jsou tedy pouze osobním rozjímáním. Jeden z výroků týkajících se toho, co jsme prozkoumávali je tento: ‚Ježíš jim řekl: „Když činíte ze dvou jedno a když činíte vnitřní jako vnější a vnější jako vnitřní, a horní jako spodní a když sjednocujete mužské a ženské do jednoho,….pak vstupujete do království.“ (Výrok 22) Jak jsme poznali, aspekt našeho bytí pomáhající nám přežit, naše ‚ego‘, je pouze jedním aspektem celku; existuje ještě také naše podstata, naše ‚pravé já‘. Naše duchovní cesta je o integraci obou stránek našeho bytí: ‚učinit dvě jedním‘. ‚Učiň vnitřní jako vnější‘ nás vyzývá, abychom vnitřní jiskře v našem jádru umožnili pronikat celek našeho bytí, aby naše jednání bylo vedeno touto vyšší moudrostí. ‚Učiň horní jako spodní‘ nás povzbuzuje k otevření se Božímu světlu, ‚hornímu‘ a tak abychom se stali ‚osvícenými‘, celé naše bytí je pak zbožštěno. A ‚učiň mužské a ženské jedním‘ znamená integraci všech aspektů našeho bytí, včetně „mužského a „ženského“ aspektu našeho bytí – proces, který zdůrazňoval Jung. Pak „vstoupíme do království,“ a do zkušenosti, moudrosti a přítomnosti Boha.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 50