Teologie modlitby Johna Maina je těsně navázána na jeho všeobecnou křesťanskou teologii. V předchozí týdenní nauce jsme slyšeli, jak John Main říká, že „cílem našeho Společenství je předávat tradici meditace. To, co předáváme, nebo se snažíme předávat, je poznání, že Kristus přebývá v našich srdcích.“ Zdůrazňoval toto společenství znova a znova: „ Ježíš poslal svého Ducha, aby v nás přebýval, a všechny nás učinil chrámy svatosti: Bůh sám bydlí v nás… Pak víme, že sdílíme Boží přirozenost.“
Tato víra v Krista přebývajícího uvnitř – vždycky vnímána trinitárním pohledem, Otec, Syn a Duch Svatý – a modlitba jako způsob doteku této přítomnosti, prostupuje celou nauku Johna Maina. Neustále zdůrazňuje potřebu nechat odejít myšlenky, obrazy, smyslové dojmy, které tvoří naše povrchové vědomí, naše rozumové vědomí. Když to uděláme, dostáváme se do oblasti našeho vlastního hlubšího uvědomění a současně uvědomění Ježíše, uvědomění Krista. Je to možné proto, protože se Ježíš podílel na našem lidství: „Cesta modlitby znamená jednoduše nacházet cestu, jak otevřít svoje lidské vědomí vůči jeho lidskému vědomí.“
Nejenže pak máme společenství s jeho vědomím, ale také se k němu připojujeme v jeho modlitbě k Bohu, kterou vždycky vnímal pohledem ‚Abba‘, respektujícího a přece láskyplného výrazu pro Otce. Když to děláme, zdůrazňoval John Main, budeme zjišťovat, že dojde k bodu, kdy už nemluvíme o ‚mé modlitbě‘, ale připojujeme se ke Kristu v jeho modlitbě k Otci. Vstupujeme do proudu lásky proudící mezi Ježíšem a jeho Otcem, kterou je Duch Svatý. „Abyste vstoupili do tohoto proudu čisté modlitby, musíte překročit sebe samé. Musíte svoje já ponechávat za sebou. Učit se říkat svoji mantru a učit se ukáznit sebe sama ke každodenní modlitbě, je způsob daný nám tradicí a způsob, který nám dává naše vlastní zkušenost pro putování s Ježíšem, skrze Ježíše k Otci.“ Podstata meditace je přesně v tomto: soustředění veškerého našeho láskyplného úmyslu a pozornosti na svoje modlitební slovo, a dočasné odložení všeho ostatního stranou.
John Main vždy zdůrazňoval, že meditace je modlitbou, ale že není jediným způsobem modlitby, a nikoli jedinou cestou ke vstupu do tohoto proudu lásky. Všechny formy modlitby, liturgická modlitba nebo osobní modlitba mohou vést do ticha v našem srdci, kde bydlí Kristus, kde si uvědomujeme Boží přítomnost, tuto čistou zkušenost Boha: „Tak není meditace v žádném smyslu exkluzívní. Nikomu neříkáme: ‚nemrhejte časem modlitbou růžence a nemrhejte časem modlitbou breviáře‘. Říkáme: ‚Vstupte do čistého proudu Ježíšovy modlitby. Vrhněte se do tohoto proudu a najděte jakýkoli prostředek, ať je to růženec, křížová cesta, posvátné oficium, nebo cokoli.‘“
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 7
(Všechny citace pocházejí z knihy ‚Hlad po hloubce a smyslu‘ vydaného Peterem Ng)