Svatý Pavel a Origenes o duchovních smyslech

Viděli jsme, jak Pavlův vizionářský zážitek promlouval především k Origenovi a k ostatním raně křesťanským učitelům. Origenovy vlastní mystické zážitky byly spojeny s jeho podrobným Lectio divina Písma svatého, v nichž potkal vzkříšeného Krista. Ve svém komentáři ke knize Píseň písní, kterou považoval za knihu popisující mystickou kontemplaci, rozvíjí Origenes nauku o duchovních smyslech, nepochybně založenou na jeho vlastních mystických zkušenostech, ale asi také inspirovanou modlitbou sv. Pavla: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“ (Ef 1,17-19)

Biskup Kallistos Ware v kapitole o Origenovi v knize Cesta k srdci říká: „Vedle našich tělesných smyslů v lidských bytostech existuje pět jiných smyslů.“ a vysvětluje, že „On (Origenes) mluví o smyslovosti, která v sobě žádné smysly nemá, o schopnosti vyššího smyslu, vnímání smyslem pro Boha. Duše má svoje oči, uši a smysl chuti, čichu a hmatu. Tyto duchovní smysly je třeba v našem vnitřním životě rozvíjet.“

Protože jsem často Origena citovala a zdůrazňovala jeho důležitost pro origenovské pouštní otce a matky, možná o něm budete chtít vědět něco více. Origenes se narodil v roce 186 po Kristu v Alexandrii, byl výborně vzdělán v řecké, židovské a křesťanské moudrosti. V mladém věku 17 let jej ustanovil biskup Demetrius hlavou první křesťanské katechetické školy, jako nástupce Klementa. Byl neobyčejně nadaným učencem, obdarovaným učitelem. Jako první představil ve svém spise „O základech“ systematickou a prohloubenou křesťanskou teorii vesmíru jako odpověď na gnostickou teologii a kosmologii. Založil to zcela na alegorické a mystické četbě Písma. Dílo bylo pravděpodobně napsáno jako odpověď na otázky přemýšlivých a vzdělaných studentů katechetické školy, kteří se snažili pochopit křesťanskou nauku na pozadí Platónské, stoické a gnostické filozofie. Možná podobně jako Plotinus, i on studoval pod Ammoniem Saccasem, nejznámějším učitelem řecké filozofie té doby. Stejně jako před ním Filón a Klement Alexandrijský, viděl i on podobnosti mezi moudrostí Řeků a moudrostí obsaženou v židovském a křesťanském Písmu.

Nakonec se nepohodl s biskupem alexandrijským a založil svoji vlastní, vysoce uznávanou Akademii v Cézareji kolem roku 230. Mnozí z velkých biskupů třetího století byli jeho bývalí žáci. Za Deciova pronásledování křesťanů v polovině třetího století odmítl odpadnout od víry přesto, že byl rok mučen. Když skončilo pronásledování, zemřel následkem vážných zranění v roce 251 n.l. Jeho nauka ovšem žila dál.

Jedním z jeho hlavních poznatků – výše zmíněné vnitřní duchovní smysly jsou i dnes stále důležité pro ty, kdo jdou duchovní cestou. Origenes mluví o docela odlišném způsobu vnímání od fyzického. Stále cítíme, aniž bychom ovšem používali normální smyslové orgány a bez vztahu k prostředí, v němž se nacházíme. Vidíme se zavřenýma očima, slyšíme v tichu. A dále, když si více uvědomíme Boha uvnitř, je zde dokonce odlišný smysl chuti, čichu a hmatu. Jak říká Ježíš v Tomášově evangeliu: „Dám vám to, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, čeho se ruka nedotýkala, co v lidském srdci nepovstalo.“

Mistr Eckhardt, podobně jako Origenes a sv. Augustin, hovoří o tomto intuitivním poznání jako o „oku srdce“ a zdůrazňuje, že je to způsob „kterým lze vidět Boha“. Mluví o „čistě duchovním poznání, při němž je duše unesena pryč ode všech tělesných věcí. V něm slyšíme bez zvuku a vidíme bez hmoty...“ Tato intuitivní schopnost poznání Boha, náš způsob jak být schopen navázat přímý kontakt s Božskou skutečností, je naší Božskou podstatou. Současně je to ovšem také to, co nás opravdu dělá lidmi. Dává nám to schopnost vidět za řádně stvořený svět a současně skutečně ocenit stvoření jako projev Božského.

Zásadním prvkem k otevření „oka srdce“ a poznání „jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme,“ je „důvěra“. V knize Srdce stvoření zdůrazňuje John Main důležitost důvěry v citaci ze sv. Pavla: „Aby naše životy byly plně lidskými, potřebujeme se uvnitř sebe setkat s Duchem lásky... Meditace je velkou cestou důvěry. Sedíme, sedíme tiše, říkáme se vzrůstající věrností svoji mantru a s důvěrou odevzdáváme svoje já plně Bohu... a tak se učíme žít z důvěry, žít z lásky již víra zjevuje a osvobozuje.“ (citováno v knize Naše srdce uvnitř hořela)

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda