Stát se celistvým

Ve svých spisech zdůrazňoval John Main důležitost osobního zakoušení ticha, do nějž nás uvádí věrné opakování mantry. To od nás žádá, abychom prošli vrstvou myšlenek a obrazů, „chaotickým rámusem mysli pleněné přílišným vystavováním se nicotnostem a roztržitostem.“ Musíme dokonce s odvahou čelit první úrovni svého osobního nevědomí, kam ego odložilo všechny minulé emoce tehdy nevhodné k vyjádření, protože se příčily naší potřebě přežít, být přijat, milován a oceněn: „temnější úrovni vědomí, potlačeným strachům a úzkostem“.

Přestože se často cítíme zahanbeni nebo zmateni z toho, že se mohou z ticha meditace objevit slzy, pocity hněvu a podráždění, jejich uvolnění z nevědomí uzdravuje. Držet pocity vytěsněné vyžaduje hodně energie a mnohé z nich tam byly po dlouhou dobu. Proto se často cítíme lépe, přijmeme-li jejich vynořování a uznáme, že tehdy, v naší minulosti, byly naší odůvodněnou reakcí. To ovšem bylo tehdy a teď je teď. Tyto náhledy jsou darem, milostí získanou Kristem v nás bydlícím. Zážitek meditace potvrzuje naši víru, že na této cestě dovnitř 'ke zdrojům svého bytí' nejsme sami. Opakování mantry nám připomíná a zaměřuje naši pozornost na přítomnost Ježíše v nás. John Main zdůraznil v knize Moment of Christ (Okamžik Krista), že na naší cestě meditace „Je naším vůdcem Ježíš, plně uskutečněný člověk, člověk plně otevřený Bohu.“ Je to Ježíš, Léčitel, který nám pomáhá čelit i přijímat všechny překážky pokroku na duchovní stezce a tak uzdravuje naši zraněnost tvořící náš 'stín'. Je to jméno, které švýcarský psycholog 20 století C.G. Jung dal těmto zraněným aspektům naší bytosti zapřičiněným vytěsněním skrze podmínění a potřebu přežití. 'Stín' – to jsou všechny části našeho bytí, dobré i špatné rysy, jež naše okolí v raném dětství neschvalovalo. Stát se celistvým neznamená stát se 'dokonalým', jen s dobrými rysy. Znamená to přijmout všechny aspekty svého bytí, jak negativní, tak pozitivní. Znamená to přijetí své netrpělivosti, a rovněž i své štědrosti.

Proto je cesta meditace cestou proměňující. Jsme vedeni od zlomenosti k celistvosti, k plnosti života. Jak říká John Main v knize Okamžik Krista (Moment of Christ), „Když se při vstupu do svého srdce přiblížíme středu svého bytí, zjistíme, že jsme pozdraveni svým průvodcem, pozdraveni tím, který nás vedl. Jsme uvítáni osobou, která každého z nás volá k osobní plnosti bytí.“ Záblesk pravdy, že jsme milováni a Bohem přijati takoví, jací jsme, ve vší své zlomenosti, může být krátký. Jakmile jej však jednou okusíme, už nezapomeneme; promění to náš celý život a dovolí nám to odpovědět na „pozvání, cíl... uvést svůj život do plné harmonie s touto božskou energií.“ (John Main –  Cesta nevědění – Way of Unknowing). Pak je náš způsob bytí ve světě postaven na lásce a odpuštění, a už nejednáme poháněni svojí zlomeností.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 12