Poznali jsme, že nás meditace vede k většímu uvědomění svého podmínění prostředím a tedy k sebepoznání a nakonec ke svobodě.
Jednou užitečnou cestou vstupu do ticha je pamatovat si, že všechny naše myšlenky jsou myšlenkami o minulosti nebo budoucnosti. Je třeba nechat myšlenky odejít a zůstat v přítomném okamžiku. Jak ale všichni ze zkušenosti víme, lehce se to řekne, těžko praktikuje. V křesťanské meditaci je mantra naší cestou zůstávání v přítomném okamžiku, plně uvědomělí a bdělí.
Pamatuji si, že před lety existovala upoutávka na meditaci. Na plakátě stál indický guru v typickém obleku a zjevu na surfovacím prkně dokonale vyvážený a jezdil na vlnách. Pod ním byla věta: „Vlny zastavit nemůžeš, ale můžeš se naučit surfovat“.Mantra je naším surfovacím prknem. Nemůžeš potlačit nebo se zbavit svých myšlenek,
V této fázi, když vstupujeme do ticha, je důležité si pamatovat, že naše prostředím podmíněné já, 'ego' nechce abychom odešli z jeho sféry vlivu. Chce nás udržovat na povrchu. Povzbuzuje nás, abychom se s těmito myšlenkami, emocemi, maskami a rolemi ztotožnili. Nechce, abychom byli v kontaktu s hlubšími částmi svého vědomí, protože uložilo na první úroveň všechny zážitky ohrožující naše přežití a nechce abychom se s nimi vypořádali.
Ego, tedy instinkt přežití opravdu potřebujeme. Někdy se ale chová jako přeochraňující rodič, který chce děti udržet v bezpečí a blízkosti a neumožňuje jim nezávislý rozvoj a poznání. Vstup do ticha je zpočátku jako opouštění domu, aby člověk dospěl do našeho pravého domova.
Co tedy ego udělá, když se ponoříme do ticha? často rozmnoží naše myšlenky. Když ovšem na nich dokážeme surfovat a vstoupíme do ticha, ego nás povzbuzuje, abychom opustili mantru. Můžeme se přesvědčovat, že mantra ruší pokoj. Pokud nasloucháme hlasu svého ega a necháme se shodit ze surfovacího prkna, pak jen plaveme (nebo se potápíme!) v „pax perniciosa“ neboli „svaté vznášení“ a tím ego uspělo v překážení našemu pokroku. Pokud to selže, může se nás ego ptát: „Není to nuda, jenom opakovat slovo? Je to podvod! Pokud potom ještě meditujeme, může zkusit jiný postup. Pobádá nás k otázce: „Jsem si jistý, že je to správná metoda nebo správná mantra? Neměl bych ji změnit?“ A opět ego docílí, že se nikam nedostanete! Jedinou cestou jak vydržet, je věrně meditovat navzdory roztržitosti.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Z archivu týdenní nauky rok 1, dopis 29