Skutečný význam Ježíše

Přestože jsme slyšeli Johna Maina a Laurence Freemana zdůrazňovat důležitost historického Ježíše, oba také podtrhují, že je to sice důležitý aspekt, on je však ještě kýmsi mnohem větším. Pohled na něj by z historického úhlu pohledu mohlo mít za důsledek, že bychom vůbec neuviděli jeho pravou podstatu – viděli bychom pouze svůj obraz jeho, zabarvený našimi kulturními, psychologickými a teologickými filtry. Ale nejen to, jsme také přesvědčeni, že jen náš obraz je ten správný. To vše působí konflikt v otázce kým on je, proč přišel, jaký je jeho význam, jak lze vidět z debat současných dnů a také dnů raných staletí křesťanství. Každá interpretace a podání Ježíšova života má individuální podjatost vypovídající spíše o tom, kdo mluví nebo píše, než o skutečné osobě Ježíše.

Celkově vzato, příliš nepřemýšlíme o tom, kým Ježíš opravdu je. Laurence Freeman v knize Jesus, the Teacher Within (Ježíš, vnitřní učitel), říká: „Pro mnohé křesťany je tohle otázka, které nikdy opravdově vážně nenaslouchali, ani ji nevzali osobně.“ Jedinou cestou, jak můžeme jeho opravdové bytí a význam odkrýt, je vstup do ticha skrze hlubokou, tichou modlitbu: „Odhalení Ježíšovy totožnosti se neděje intelektuálním nebo historickým zkoumáním. Děje se tak otevřením se vůči své intuitivní hloubce, vůči stále subtilnějším způsobům poznání a vidění, než jsme zvyklí. To je modlitba... vstup do vnitřního prostoru ticha, kde jsme spokojeni bez odpovědí, úsudků a obrazů. ...Právě nedefinovatelné ticho v srdci Ježíšova tajemství nakonec sděluje jeho pravou identitu těm, kdo se s ní setkají.“ Pokračuje tvrzením, že pro křesťany jdoucí po stezce hluboké tiché modlitby – meditace, to „bude mít závažný důsledek pro jejich pochopení sebe sama, stejně jako pro jejich pojetí kým je on.“

Pro Laurence Freemana a první křesťany bylo podstatné „...pochopení, že nelze poznat vše, tím méně Boha, aniž bychom poznali sebe sama.“ Je to jeden z důležitých rysů meditace, na který tak často zapomínáme: „Pod slovem meditace chápu nejen práci čisté modlitby, ale také celé životní pole sebepoznání, jež meditace pohání.“ Tím, že ignorujeme, kým Ježíš opravdu je, ignorujeme také kdo jsme my sami. V obou případech si myslíme, že víme. Proč se tedy namáhat dalším přemýšlením o tom? Vy z vás, kdo jste četli celou sérii týdenní nauky od roku 1 až dosud, vězte, že obraz o tom, kdo si myslíme, že jsme, je obrazem klamným, 'egem,' povrchním já vystavěným buď z myšlenek a obrazů našich vlastních, nebo někoho jiného. Četli jsme slova Johna Maina: „Ego je v podstatě obraz, který máme o sobě, obraz sebe, který se snažíme promítat navenek.“ A filozof Wittgenstein ironicky poznamenal: „Není nic těžšího, než neklamat sebe sama.“ Nejen to, kým je Ježíš, ale také to, kým jsem opravdu já, může být objeveno pouze v tichu hluboké kontemplativní modlitby.

Kim Nataraja
přel Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky rok 3 dopis 22