Sebepoznání a vztah

Poznali jsme, jak důležitou roli hrají na duchovní cestě sebepoznání a pravdivé, otevřené vztahy. „Sebepoznání určuje kvalitu všech vztahů... ukazuje, jak byl dar (Ježíšova) sebepoznání pro jeho přátele základním krokem do jeho všeobjímajícího vztahu k lidstvu skrze Ducha Svatého... jeho sebepoznání vycházelo z vědomí jednoty s jeho Otcem.“ (Ježíš, niterný učitel str 243).

Naše sebepoznání se také vynořuje z ticha kontemplativní modlitby, když se dotýkáme 'Kristovy mysli.' Proto slyšíme sv. Pavla v listu Římanům: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Řím
Následné náhledy tedy přicházejí tehdy, když necháváme odejít dominanci ega s jeho iluzí oddělení a jeho strachem z nepřežití. Bez předsudků a obranného postoje ega se můžeme otevřít vůči Božskému a dovolit láskyplný věrný vztah k Božskému a pravdivý důvěrný vztah k ostatním.

Všechna nauka o meditaci je založena na tom, že tento proces vede k jednotě s Božským. Myšlenky, myšlenkové operace, naše emoce musejí být přesaženy, abychom mohli zakoušet svoje pravé já v Božství bez překážek. Pokud přesaženy nejsou, jen klameme sebe sama a vznášíme se v 'pax perniciosa', neboli 'škodlivém pokoji', jak to nazval Jan Kasián ve čtvrtém století po Kristu. Pak se po letech praxe stále nacházíme ve stejně iluzívní konstrukci mysli. Je třeba odolávat této touze ztrácet se ve světě snů.

Pravý hluboký vztah je vždy vztahem lásky. Jednota s Božským se zakouší jako vztah lásky. To je podstata křesťanského pohledu na Boha: „Každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. (1Jan 4,7-8) A mistr Eckhart ukazuje, že to má prvořadou důležitost ve svém výroku: „Ať Bůh koná cokoli, prvním průlomem je soucit“.

Bede Griffiths vyprávěl krásný příběh o tom, jak pociťoval ztrátu, když po své mrtvici nezemřel. Slyšel pak hlas, jak mu říká 'Odevzdej se Matce'. To udělal. Pak se cítil držen jakoby v „moři lásky“. Lidé, kteří jej potom navštěvovali, říkali, že se stal ztělesněním lásky – rezervovaný anglický gentleman byl pryč.

Když se Johna Maina ptali, jak se připravovat na meditaci, říkal, že bychom to měli dělat skrze malé skutky lásky. Laurence Freeman říkal, že jediným měřítkem pokroku v meditaci je: „Je tam růst lásky?“ - nárůst v lásce k sobě a k ostatním. Jak říkal pouštní otec Evagrius: „Pokud miluješ sebe sama, miluješ všechny lidi jako sebe sama.“ Když jsme nalezli Boha ve vlastní hlubině, pak jej nalézáme všude.

To je cílem duchovního života. Evagrius ovšem připustil, že to není jednoduchá cesta: „Stařec řekl: Strávil jsem dvacet let v zápase o to, abych viděl vše jako pouze jedno.“ Jeho rada ohledně křesťanského příkazu 'Miluj svého bližního jako sebe sama', jedné z nejtěžších věcí k opravdovému dosažení, zněla: „Není možné milovat všechny bratry a sestry stejně. Je ovšem možné se spojit se všemi způsobem, který je nad vášní, tedy takříkajíc svobodný od rozmrzelosti a nenávisti.“

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda