Sebe-poznání proti sebe-posedlosti
Poznali jsme, že sebepoznání je výsledkem 'sledování myšlenek'. Využívání sebe-uvědomování tímto způsobem, s jeho koncentrací na 'démony' a lsti 'ega,' v sobě ale ukrývá nebezpečí. Upřímné hledání sebepoznání se snadno promění v posedlost sebou samými. Jsme natolik fascinováni označováním našich 'nenaplněných' potřeb přežití a způsobem jakým tato 'zranění' vedla k 'démonům' kontrolujícím naše jednání, že zapomeneme na skutečný důvod, proč to děláme, svoje hledání vlastního pravého já v Kristu a Božskou Skutečností s níž nás to pojí. Jsme pak jako stonožka z příběhu: 'Stonožka byla schopná běžet velmi rychle. Jednou se jí kdosi zeptal: 'Jak můžeš mít všechny svoje nohy pod kontrolou tak, že se nezkříží a neklopýtají? A v takové rychlosti! A kterou nohou vlastně začínáš běžet?' Stonožka začala přemýšlet a zjistila, že neví. Stále přemýšlela, snažila se to zjistit, ale na nic nepřišla. Byla přilepená k tomu místu, a pořád přemýšlela 'jak?' a nebyla schopná pohybu!'
Sebe-uvědomování se může stát největší překážkou pokroku na duchovní cestě, pokud užíváme tuto schopnost omezeným způsobem: místo aby to bylo uvědomění celého já, omezíme je, a úzce se soustředíme na povrchovou část našeho celého bytí, na 'ego', a dokonce ani ne celé 'ego', ale hlavně na jeho zraněnou část. Na začátku to opravdu je třeba dělat, jak jsme viděli, když jsme diskutovali o různých formách 'všímavosti (mindfulness). Smyslem toho ovšem je stát se opravdu sebe-uvědomujícím, sebe-vědomým v nejlepším slova smyslu, vědomým si celého 'já', jež zahrnuje naše povrchové já, 'ego.' Takto 'ego' přesahujeme a umožníme integraci mezi 'ego' a zbytkem svého bytí. Uchováváme moudrost 'ego', ovšem 'ego' nyní může vnímat širší souvislosti – 'ego' které je nedílnou součástí celku, již neoddělené a neizolované. Odcizením od své hlubší úrovně vědomí se také odcizujeme od ostatních, od celku stvoření a od Božského Zdroje, na který jsme napojeni. Staneme-li se celistvými, ztrácíme tento pocit izolace a plně se cítíme součástí vzájemně propojené pavučiny života.
Toto opravdové sebepoznání je opakem posedlosti sebou. Není to sebepoznání pro sebe samo, ale je cestou ke kontaktu s naším opravdovým 'já', proniknutým a podporovaným Božskou Skutečností: „skutečnost jež nazýváme Bohem musí být nejprve objevena v lidském srdci. A navíc, nemohu dojít poznání Boha, pokud neznám sebe sama,“ říká mistr Eckhart, vytvářející zřetelné propojení mezi psychologickým a duchovním.
Sebe-poznání jde ruku v ruce s uskutečněním vašeho plného potenciálu – a to je cosi, k čemu povzbuzují všechna hlavní náboženství a tradice moudrosti. V křesťanství slyšíme, jak Ježíš říká: 'Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.' (Jan 10,10) Jak málo lidí opravdu naslouchá Ježíšově hluboké nauce a nechává si jí proměnit svůj život!
Bez opravdového sebepoznání jsme vězni vlastních potřeb a pudů. Pouze sebepoznání vede k pravé svobodě: pak můžeme odpovědět čistě na potřeby dané situace, bez sobeckých očekávání a bez skrytých agend. Umožňuje nám to využít všechny svoje zdroje, včetně našich intuitivních schopností, a čerpat z vesmírné Lásky a Moudrosti. Pak budeme jednat na základně své starosti o potřeby druhých, a tak budeme mít naplněny také svoje vlastní potřeby.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda