První úroveň roztržitosti

Toužíme po celistvosti a jednotě nad rozdílností o které mluví vědci a mystici. Také víme, že meditace je zkušenostní cestou k tomuto cíli. Víme ale také, že „jakmile začneme meditovat, objevíme první a povrchní rovinu vědomí: nepokojnou, lehkomyslnou, nedisciplinovanou, roztržitou činnost mysli, rozbujelou fantazii.“ (str 208)

Ve chvíli, kdy usedneme k meditaci a snažíme se zaměřit na svoji mantru, vstoupí dav myšlenek a mantra dostane pouze občasný pohled. Problém je v tom, že když jsme utišili svoje tělo, necháme aby za nás chodily naše myšlenky. Vandrujeme v denním snění, uličkou myšlenek, plánujeme, doufáme, strachujeme se. Uvnitř jsme stále naplněni věčným hlukem a pohybem, bláznivým vířením odpojených myšlenek. Brzy začínáme cítit nedostatek odvahy a myslíme si, že snad bychom to neměli dělat. Ale vytrvejme! Prostě se zaměřme na mantru s plnou pozorností a přijměme to, co se stane. Naše myšlenky, ať už jsou jakkoli chaotické, mají také právo existovat. Přijetí je klíčem. Jung řekl: 'Moudrost začíná, když vezmeme věci jak jsou, jinak se nikam nedostaneme.' Jsme ale tolik zvyklí na kritizování a posuzování sebe samých, že když si sedneme k meditaci a myšlenky se začnou tlačit dovnitř, jsme podrážděni. Čím více jsme však podrážděni sebou samými, čím více se snažíme svoje myšlenky potlačovat, tím budou úpornější. Místo sjednocení své mysli ji rozdělujeme: jedna část naší mysli bojuje proti druhé.

Napadá mě obraz: vzpomínám si, jak jsem před lety slyšel o reklamě na meditaci. Na plakátu byl obrázek indického guru v typickém obleku a vzhledu, jak se houpal na surfovacím prkně a jel po vlnách. Pod tím byla věta: 'Nemůžeš zastavit vlny, ale můžeš se naučit surfovat'. Při meditaci je naším surfovacím prknem mantra, a naše myšlenky jsou vlny. Jednou budeme schopni po nich zkušeně jezdit. Jindy se myšlenky jako vlny uklidní, moře je hladké a klidné, pokojně ležíme na svém surfovacím prkně – mantře a naše mysl je tichá a klidná. A zase jindy kolem víří tolik myšlenek, že ani nemůžeme najít mantru. Moře se zdá být příliš rozbouřené, než abychom mohli surfovat. Prostě přijmi, že to tak dnes je. A přece někdy i po takovéto meditaci naplněné myšlenkami se přesto cítíme pokojně. Povrch naší mysli a moře může být rozbouřené, ale v hlubině je přesto věčný pokoj, který nás ovlivňuje. Je důležité si pamatovat, že nás myšlenky a obrazy drží ve vězení lineárního času – minulost, přítomnost, budoucnost, ukazatel času. Ve své mysli máme tendenci trávit více času v minulosti a budoucnosti, než v přítomném okamžiku. Tím, že věnujeme pozornost a zvyšujeme uvědomění, necháváme tento ukazatel času odejít. Je tam pouze Nyní, jak to sv. Augustin dobře vyjádřil ve 'Vyznání': „Existují tři způsoby nebo časy: přítomnost minulých věcí, přítomnost přítomných věcí, a přítomnost budoucích věcí...paměť...pozornost...očekávání.“ Aktuální uvědomění zkušenosti je vždy v přítomnosti, v Tady a Teď. Paměť, myšlenky, přinášejí minulost v přítomnosti. Očekávání, myšlenky přinášejí budoucnost v přítomnosti. Skrze pozornost nás meditace učí zůstat v přítomném okamžiku. Jedině v přítomném okamžiku máme přístup k Božské skutečnosti. Pozornost je ve skutečnosti 'úzkou branou vedoucí do života.' Jedině v přítomném okamžiku se čas protíná s bezčasovostí:

Čas minulý a čas budoucí
Co mohlo být a co bylo
ukazují k jednomu konci, který je vždy současný.
T.S.Eliot (Čtyři kvartety)

Kim Nataraja
přel Jindřich Kotvrda