Proč začínáme meditovat?
Impulsem pro začátek meditace je často chvíle kdy čelíme něčemu mimořádnému, čemusi, co nás vyruší z obvyklého vnímání skutečnosti. Může to být krize, významná životní událost během jakékoli fáze našeho života, kdy se zdánlivě pevná a neměnná skutečnost v níž žijeme, zmateně obrátí vzhůru nohama. Jsme odmítnuti jednotlivcem či skupinou, čelíme selhání, ztrátě úcty, ztrácíme drahocennou práci, nebo nám selže zdraví. Výsledkem může být buď odmítnutí přijetí změny, sestup do negativismu, nedůvěra či zoufalství. Nebo můžeme tváří v tvář skutečnosti že naše skutečnost není tak neměnitelná, jak ji vnímáme, povstat vůči výzvě podívat se na sebe sama, na svůj obvyklý rámec, na svoje názory a hodnoty jinýma očima.
Někdy to může být právě chvíle nesmírné nádhery, která nám dává poznat, že existuje cosi více než vidí oči. Bede Griffiths, benediktinský učitel a moudrý muž popisuje, jak uvědomění opravdové Skutečnosti u něj nepovstalo z krize, ale z kontemplace Přírody. V knize 'Zlatá struna' popisuje, jak byl veden krásou zpěvu ptáka a rozkvetlého hlohu k hlubokému pocitu úžasu při pohledu na západ slunce, když skřivan „pěl svoji píseň.“ Cítil, že „byl uvědoměn o jiném světě nádhery a tajemství“ a zvláště večer cítil při mnoha jiných příležitostech „přítomnost neprobadatelného tajemství.“
Tato chvíle není vždy tak dramatická. Naše vnímavá pozornost se nesmírně mění od člověka k člověku, od chvíle ke chvíli. Někteří z nás třeba zažili chvíle 'přesahu', uvědomění jiné reality, únik z vězení svého 'ego' při naslouchání hudbě, poezii nebo při ponoření do uměleckého díla. Jiní si možná nebyli nikdy vědomi vlastního momentu náhledu, a přece si na jisté rovině vždy uvědomovali existenci vyšší skutečnosti a aniž by to věděli byli stále více souzněli s touto skutečností. Docela brzy se v meditaci často dotýkáme prožitku opravdového pokoje i vyvěrající radosti. Takovéto chvíle uvolnění ze zaměstnání sebou samými jsou Božím darem.
V každém případě tento záblesk není koncem, ale počátkem: podnětem k růstu. Touha poznat více tuto vytušenou skutečnost sílí a díváme se kolem po těch, kdo by nám mohli pomoci se k ní přiblížit. V tomto bodě obvykle v nějaké podobě nacházíme meditaci. Je to počátek díla vyjasnění a integrace zážitku a tedy dovolení vystoupit k duchovnímu uvědomění, osobní autenticitě a nadosobní Pravdě.
Faktem je, že náhled, záblesk jiné skutečnosti je často počátkem naší cesty do hlubší modlitby také znamená, že k meditaci nemůžeme přivést nikoho, kdo nepocítil ve svém vlastním bytí tuto touhu po čemsi 'více'. Když se cítíme povoláni založit skupinu, nemůžeme udělat více, než ohlásit to v místě nebo v kostele a pozvat lidi, ale to, jestli vezmou meditaci jako disciplínu modlitby není v našich rukou, ale je to dar Boží. Nemůžeme druhé 'obrátit' k meditaci, můžeme je přijmout a povzbudit je, aby se pokusili, ale je jejich svobodnou volbou, zda tuto nabídku přijmou.
Pozn. Kniha Laurence Freemana 'Drahocenná perla' může být velmi nápomocná, uvažujete-li o založení skupiny.
Z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 4
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda