Problém roztržitosti

„Nyní se chci dotknout otázky, se kterou se všichni setkáváme. Je to otázka nesoustředěnosti. Co byste měli dělat, když vám na začátku meditace přicházejí na mysl rušivé myšlenky? Rada, kterou nám může dát tradice, je rozptylující myšlenky ignorovat a stále říkat své slovo. Neplýtvejte energií a nenapomínejte se: „už nebudu myslet na to, co budu mít k obědu“ nebo „koho půjdu dnes navštívit“ nebo „kam pojedu zítra“ nebo cokoli jiného. Zkrátka to ignorujte, a ignorujte to tím, že budete říkat své slovo.“ (John Main, Okamžik Krista)

Problém každého člověka při meditaci se vstupem do vnitřního ticha spočívá v tom, že je naše mysl plná myšlenek, obrazů, smyslových vjemů, emocí, vhledů, nadějí, lítostí a nekončící přehlídky roztržitostí.

Terezie z Avily kdysi řekla, že je lidská mysl podobná lodi, na níž bouřící se námořníci svázali kapitána. Námořníci se střídají v kormidlování a samozřejmě loď krouží dokola a nakonec narazí na skálu. Taková je naše mysl, říká Terezie, plná myšlenek odvádějících nás do všech směrů. Říká také:

Roztržitosti a bloudící mysl jsou součástí lidské existence a nelze se jim vyhnout, stejně jako jídlu a spánku.“

V indické tradici bývá lidská mysl přirovnávána k velkému stromu, na němž z větve na větev skákají opice a brebentí a brebentí. Laurence Freeman tento příběh komentuje a říká, že existuje cesta vedoucí skrze les brebentících opic a sice praxe recitace mantry v našich každodenních dobách meditace.

Mantra je podporou koncentrace, umožňuje nám jít nad všechna vyrušení, slova a myšlenky, dokonce i nad zbožné nápady. Mantru říkáme pomalu a stále, s láskyplnou pozorností. Když zjistíme, že naše mysl zabloudila, jednoduše se ke své mantře vracíme. Nemůžeme si tuto cestu modlitby vynutit prostou silou vůle. Moc se nesnažte. Nechte jít, prostě se uvolněte. Není třeba s roztržitostmi zápasit nebo bojovat. Jednoduše se něžně vraťte k říkání své mantry. Opakování mantry bohužel nepřináší okamžitý pokoj, harmonii, odchod roztržitostí nebo ticho. Musíme přijmout skutečnost, že jsme na pouti meditace. Z neustálých roztržitostí bychom neměli být nervózní. Jako svůj cíl bychom neměli mít svobodu ode všech myšlenek. John Main neustále radí, abychom k meditaci nepřistupovali s nějakými cíli nebo očekáváními. Mantra nakonec zakoření v našem vědomí díky jednoduché věrnosti návratu k mantře každé ráno a každý večer.

Často se u meditujících setkáváme s problémem, že proces myšlení pokračuje i během říkání mantry. Je pro to i pojem: dvoukolejnost. Ani o tohle si není třeba dělat starosti. S vytrvalostí mantra posiluje a naše myšlenky se s pokračující poutí meditace umenšují.

Upraveno dle knihy Paula Harrise ‚Křesťanská meditace – kontemplativní modlitba pro novou generaci‘

přel. Jindřich Kotvrda (kniha Okamžik Krista přeložena Zitou Hrabovskou)

Z archívu týdenní nauky, rok 1, dopis 23