Přijmout ticho
Mnohým z nás neuvědomovaně vládnou dominantní pocity nejistoty a strachu. Ty nám dle Johna Maina brání jít s odvahou do Ticha. Tyto silné emoce jsou zapříčiněny buď vnějšími podněty, které nás vedou k pocitu bezmoci nad svým vlastním životem, nebo jsou zapříčiněny vnitřními stavy, především nedostatkem sebe-hodnoty, když jsme si příliš vědomi svých nedostatků a omezení. Tyhle vnější strachy mohou být založeny na skutečné situaci, v níž se nacházíme, ale vnitřní strachy jsou postaveny na iluzi, pouhém vjemu. Jsou založeny na nedostatku opravdového sebe-poznání, protože jsme zapomněli pravdu o celém svém bytí. John Main nám neustále ukazuje správný směr: když vstoupíme dovnitř, můžeme zakoušet „harmonii všech svých vlastností a energií v onom vrcholném středu našeho bytí, který je středem a zdrojem všeho bytí...Lásku.“
Tyto emoce nejsou jediným faktorem, kvůli kterému váháme se vstupem do vnitřního ticha, kam nás meditace vede. Jít dovnitř a odhalit rozdílný způsob bytí jde proti současnému názoru na to, co je důležité. Naše společnost se soustřeďuje na materiální rovinu, a dokonce popírá, že něco mimo rozumovou a vědomou rovinou vědomí existuje. Vědomí se považuje za vynořující se vlastnost mozku. Když už mozek nefunguje, čeká na nás pouze zapomnění. Jak omezený a deprimující pohled na lidskou přirozenost: jsme pouze organické, biologické počítače, odpovídající na podněty z okolí, naprogramováni abychom se prosadili, jednali a dosahovali úspěch. Není divu, že dnes tak moc převládá nesmyslnost a pocit odcizení. Protilátky proti tomu, ticho a prosté bytí, se považují za ztrátu času, ve kterém bychom mohli užitečněji dosáhnout svoje jasně materialistické cíle.
Existence ducha a duše se popírá, považují se za pouhou odpověď na nerealistické přání nesmrtelnosti. Nevadí, že to jde proti filozofickému a duchovnímu myšlení tisíců let. Jen pár nedávných příkladů: Psychiatr C.G. Jung už na počátku 20. století narazil na úplnou nevěru: „Předpoklad že lidská psyché má vrstvy ležící pod vědomím, asi nevzbudí vážnou opozici. Ale to, že by tam mohly být vrstvy ležící nad vědomím, to se jeví jako domněnka hraničící s velezradou lidské přirozenosti.“ Americký psycholog William James v knize Varieties of Religious Experience ukázal, že: „Naše normální bdělé vědomí je pouze jedním zvláštním druhem vědomí, ale všude kolem něj, odděleno tenounkou membránou, leží možné formy úplně jiného vědomí.“ Navzdory těmhle a dalším hlasům během tisíciletí, se většina vědců drží svého materialistického a mechanistického východiska.
John Main v tomhle ohledu ukazuje cestu tím, že nás povzbuzuje, abychom šli proti kultuře, šli do Ticha a sami zakusili, že je tam mnohem více, než si myslíme. V knize ‚Word into Silence‘ (Slovo do ticha) vysvětluje, „že pouze v přijetí ticha mohou lidé poznat svého vlastního ducha, a jedině v odevzdání se nekonečné hloubce ticha mohou být zjeveni zdroji svého ducha, kde se množství a rozdělení ztrácí.“
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 3, dopis 12