Pravá všímavost a hlídání myšlenek

Poznali jsme, jak Evagrius nastínil proces rozvíjení vzpomínek skrze různé fáze smyslových vjemů a pocitů rozšiřujících touhy a působí myšlenky a následné činnosti. Vysvětlil, že naším nejdůležitějším úkolem je 'hlídat svoje myšlenky' a uvědomovat si jejich vzájemná spojování a přidružování.

Evagrius po nás nežádá, abychom sledovali obvyklé bezvýznamné harampádí, které poletuje na povrchu naší mysli. To by nemělo smysl a bylo by to nesnesitelně nudné. Leží mu na srdci hluboké myšlenky, které jsou buď výrazem našich nenaplněných potřeb a neočištěných tužeb, nebo tužeb vycházejících z naší hlubší duchovní přirozenosti. Je třeba věnovat těmto důležitým myšlenkám a jejich propojení pozornost, již si zasluhují. Jsou jediným dostupným ukazatelem naší skutečné motivace, ať už k dobrému nebo ke špatnému.

Evagrius byl vysoce uznáván za svoji zdravou radu, jak očistit myšlenky zatížené silnými emocemi. To vidíme, když mluví o 'vášních', 'špatných myšlenkách' a 'démonech‘, (řecky 'logismoi'). Mluví podobně jako jungovské pojmy o 'archetypu', myšlenkách přebývajících v 'kolektivním nevědomí', koncepčních polích utkaných z myšlenek a emocí. Tyto 'archetypy' vyživují 'stín' v 'osobním nevědomí': jinými slovy, naše neočištěné myšlenky nasávají z těchto skrytých energií a jsou jimi zesíleny. Je to ovšem člověk své doby, takže mu musíme dovolit nazývat je 'démony'. Protože jsou velmi silné, není těžké pochopit, proč byly těmto silám dány odlišné entity. Je důležité znovu podtrhnout, že 'démoni' mohou získat vliv na náš život jedině skrze naše myšlenky. Musíme tedy zastavit sekvenci od smyslového vjemu k myšlence dříve, než je podmíněná paměť a představivost promění v 'neuspořádané touhy' a pak nevyhnutelně v činnost. Příští týden uvidíme odkud tito 'démoni' pocházejí a jak jsou spojeni s našimi potřebami přežití.

‚Sledování myšlenek‘, 'sledování mysli' je aktivitou konanou v buddhistických praktikách během doby meditace. Brzy se ovšem vyjasní, že to, co doporučuje Evagrius, je uvědomování myšlenek, emocí a činností mimo vlastní dobu meditace/modlitby. Meditace je pro poustevníky z pouště i pro nás časem, kdy dočasně utišíme povrchovou mysl. Někdy ovšem během těchto dob vyvstane myšlenka jasná a velmi cenná. Náhledy se dějí, protože meditativní stav dovolí informaci projít z nevědomí do vědomí, od 'self' k 'ego'. A naše nevědomí nasbírá mnohem více důležitých informací,
než naše vědomá mysl, když se zabýváme problémy nebo záležitostmi denního života. Je třeba přemýšlet o těchto intuitivních náhledech v době mimo meditaci, a snažit se pochopit jejich sdělení o základních touhách nebo potřebách určujících naše jednání.

Podle Evagria je cesta k rozpoznávání našich osobních démonů/špatných myšlenek dvojí: modlitbou/meditací – volání duchovních sil na pomoc – a úsilím dospět k sebepoznání a uvědomění, které se dosahuje pozorováním myšlenek. Zdůrazňoval, že se to nedosahuje pouze naším úsilím. Naše vyšší 'já' nás napojuje na Vyšší Duchovní Skutečnost, niterného Krista. Vhledy, inspirace a uzdravení pocházejí z tohoto Zdroje. Tento příspěvek naší vyšší mysli je pro opravdový náhled a růst nezbytný. Odtud pramení důležitost pročištění naší mysli od povrchového nepořádku a otevřenosti, důvěry a věrnosti.

První fází je identifikace myšlenek. Je třeba pečlivě poslouchat program našeho vlastního vnitřního rádia. Které myšlenky jsou neodbytné a doléhají znovu? Přesívej triviální i ty významnější tak, že jim dáš označení. Která touha živí tohle? Uvědomuješ si, jaké smyslové vjemy nebo pocity nastartovaly myšlenkový proces?

Změna nastane. Pokud praktikujeme všímavost (mindfulness) a stáváme se více vědomými, dojdeme k pochopení toho, co nás pohání. Musíme ovšem vůči sobě být trpěliví a citliví. Změna se může odehrát pouze postupně a někdy dokonce nezachytitelně. Je třeba postupovat v malých krůčcích a pamatovat na to, že nejsme na této cestě k sebepoznání a stávání se 'plně živými,' sami.

Přijde ovšem čas, kdy si uvědomíme opakované spouštěcí mechanismy a pak budeme mít volbu nenásledovat jejich návrhy slepě. Pojmenování vlastních démonů vytváří prostor k jejich následování nebo nenásledování. Můžeme pak upravit svoje obvyklé odpovědi a vyhnout se oněm automatickým, reflexívním činnostem. Pojmenuj svoje démony a tvoje srdce je bude lépe snášet.

Kim Nataraja
přel Jindřich Kotvrda