Pozornost

Věnování pozornosti zaměřené jedním směrem na své slovo je podstatou meditace. John Main vždycky říkal: ‚Prostě říkej svoje slovo.‘ To je vše, co je třeba. Jak ale dobře víte, mysl prostě odchází ke svým denním snům, stále se strachuje nebo plánuje. Proto je důležité naše slovo, naše pomoc k zaměření pozornosti jedním směrem.

Existuje indický příběh, který ilustruje užitečnost pomůcek k zaostření: Sloni nejsou tak pokojní, moudří a dobře vychovaní, jak jsou často představováni. Pokud jsou bez dozoru, chodí si kam chtějí a převracejí všechny věci v jejich cestě. Kdykoli mohou, jejich nezbedný chobot sbírá vše, co může – banány, manga, cokoli svůdného na stáncích kolem cesty.

Ti, kdo trénují slony, mahouti, tuhle věc dobře znají. Když musejí slona provádět lidnatými ulicemi ve svatebním nebo náboženském průvodu, mají dva způsoby, jak slonovo chování ovládnout. Buď jej obléknou do zvláštního úboru s ozdobami a sedí na jeho hřbetu, čímž mu dávají pocítit jeho důležitost. Slona to povzbuzuje, aby kráčel opatrným a uměřeným způsobem. Nebo dají do jeho nezbedného chobotu dřevo, aby je držel. Slon je pak pyšně drží a nemá pokušení sahat po chutných soustech.

Naše mysl je opravdu jako tento slon: když jako mahout řekneme své mysli, že děláme cosi velmi důležitého a dáme jí k držení něco jako mantru, stane se nemožné možným. Když místo abychom se rozdráždili a dopálili přijmeme nestálou povahu své mysli a rozvineme strategie, jak s ní zacházet, pak ani ona není tak pokoušena k následování svých sklonů a rozmarů a má menší sklon k odbíhání.

Pozornost a modlitba jsou neoddělitelně spojeny: „Když pozornost hledá modlitbu, nalezne ji. Neboť existuje – li něco, co kráčí ve vleku pozornosti, je to modlitba a tak musí být kultivována.“ (Evagrius)

V Markově evangeliu (13, 33-37) nám Ježíš říká: „Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.“ Nevíme, v jaké fázi naší meditace nás Duch převezme a zavede do proudu lásky mezi Kristem a Stvořitelem. Pokud jsme ještě stále zachyceni ve svých vlastních myšlenkách, místo toho, abychom opakovali svoje modlitební slovo v láskyplné důvěře bez jakýchkoli očekávání, neuvědomovali bychom si jeho pobízení: ‚...Váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.‘ (Mt 6,8)

Nádhera dětské nepodmíněné lásky a důvěry i jejich úžasná schopnost nechat se plně absorbovat tím, co dělají, je postojem, který potřebujeme obnovit. "Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,1-4) Naprosté ponoření do našeho slova je třeba k tomu, aby nás přivedlo do Boží přítomnosti.

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda