Počátky rozkvětu mystické tradice v poušti

Poznali jsme důsledek toho, že v letech 313-325 císař Konstantin učinil křesťanství církví říše, totiž že se mnozí křesťané stáhli do pouště, aby se vrátili k čistšímu a jednoduššímu způsobu následování Ježíše. Tím, že alexandrijský biskup Atanáš (327-373) napsal Život Antoninův v koptštině, hrál důležitou roli v povzbuzení koptských křesťanů odstěhovat se do pouště. (Jméno Kopt je odvozeno z řeckého slova 'Aigyptous', znamenající egyptský.) Atanáš píše: „Antonínova slova přesvědčila mnohé, aby začali žít v samotě. A tak od té doby byly kláštery v horách a poušť byla mnichy přetvořena v město.“ Pojem 'kláštery' znamenal pouze soubor příbytků. Řecky 'mone' znamenal příbytek nebo sídliště. Pak se k těmto raným koptům a jiným křesťanům přidali lidé vzdělanější, ovlivnění Origenem, včetně Evagria a Kasiána.

Vliv spisu Život Antonínův byl velmi zřetelný. Antonín ovšem asketický život nevynalezl, ale naučil se mu od poustevníků, jež navštívil na počátku své cesty. Pronásledování, požadavky římských daní a vyhýbání se odvodům vyhnalo mnohé do pouště. Podle tradice byl prvním křesťanským anachorétou Pavel z Théb, který se odstěhoval do pouště za pronásledování císařem Deciem na počátku třetího století. Existuje příběh o tom, jak Antonín navštívil Pavla z Théb. Pavlovi denně přinášel chléb havran. V den Antonínovy návštěvy vzal havran dostatečné množství pro dva lidi!

Atanáš měl jako alexandrijský biskup bouřlivou kariéru. Byl několikrát sesazen a znovu ustanoven během let 327 až 373, protože byl velmi zapleten do církevní politiky. Křesťanské dogma bylo během doby vedoucí ke koncilu v Nikáji (324) a v následujících desetiletích, produktem vášnivých a často prudkých debat a hádek mezi křesťany. Atanáš hrál významnou roli na koncilu, kde Konstantin dal svoje schvalovací razítko na jednoduchou doslovnou formu křesťanství, kterou Atanáš mezi jinými kázal, a která se rostoucí měrou stávala hlavním proudem v nyní oficiální církvi říše. Atanáš představuje poustevnický život ve spise Život Antonínův jako život pokání a jako boj s démony, silami zla. V tomto pohledu je lidstvo v podstatě hříšné. Tímto 'bojem' měla být duše připravena na Boží zásah milosti skrze Krista. Tak se Atanáš zalíbil jednoduchým, nevzdělaným křesťanům.

Je však zajímavé vnímat, jak jsou Antonínovy myšlenky podobné myšlenkám origenistických mnichů, když zohledníme spíše jeho Listy, než Život Antonínův. Jsou tam jasné náznaky, že byl nejen zběhlý v řeckém jazyku a myšlení, ale přijal i některé Origenovy myšlenky. Například zdůrazňoval důležitost poznání sebe sama jako v podstatě dobrého, nikoli hříšného. Povzbuzoval svoje čtenáře, aby měli na mysli, že jsou stvořeni k Božímu obrazu a mohou tedy spoléhat na Boží milost. Položil důraz na náhledy pocházející ze čtení Písma – místa setkání s Kristem – které by vedly k proměně při přípravě na příchod Boží milosti. A navíc, viděl askezi jako způsob obnovení těla do jeho přirozeného stavu, spíše než jeho trestání za hříchy a unikání od něj.

Koncem čtvrtého století žilo v pouštích dolního a horního Egypta 30000 mužů a žen. Známými místem byla v dolním Egyptě Nitrie, Kellia a Skétis. Antonín sám tehdy žil hlouběji v poušti.

Často se přehlíží, že tam byly skupiny žen i mužů. Vlastně polovinu pouštních mnichů tvořily ženy. Byly svým způsobem statečnější než jejich mužské protějšky. V té době žena vlastně neměla práva a byla majetkem svého otce a později svého manžela. Některé byly reformovanými prostitutkami, jiné pocházely z bohatého prostředí a žily jako panny na rodinném pozemku. Jiné žily asketickým životem, stejně jako jejich manžel.

Nejznámějšími byly Amma Synkletiké a Amma Theodora. Amma Synkletiké byla vysoce vzdělaná bohatá mladá žena, která se se svojí slepou sestrou přestěhovala k rodinné hrobce u Alexandrie, aby zasvětila život Bohu. Amma Theodóra byla manželkou tribuna, jenž začal poustevnický život a žil v ponižující bídě. Tyto i ostatní ženy měly velký vliv a byly mnoha mnichy žádány o radu. Jejich život nemohl být jednoduchý, ale podporovali je tehdejší křesťanští vůdci: „Žena je k Božímu obrazu stejně jako muž. Pohlaví mají stejnou důstojnost. Jejich ctnosti jsou stejné, jejich zápasy jsou stejné.... Může muž soutěžit se ženou, která svůj život žije naplno?“ (Řehoř z Nyssy).

Kim Nataraja

přeložil Jindřich Kotvrda