Ovoce meditace
V našem myšlení často omezujeme cíl a účel meditace na způsob uvolnění svého povrchového já a zacházení se svým stresujícím životem. Zaměřená pozornost na naše modlitební slovo, na naši mantru působí právě to. A to je také dobře!
Meditace jako duchovní disciplína, jako modlitba, je něčím mnohem víc. Jde o proměnu v osobu, jakou nás Bůh potřebuje mít, skrze vlastnění moudrosti našeho hlubšího já propojeného se schopnostmi ega. Skrze utišování každodenních myšlenek našeho povrchového já a zaměřování své pozornosti na Boha, se otevíráme vůči dílu Boží lásky uprostřed svého bytí. Naše modlitební slovo ‚Maranatha‘ se pak stává mocným voláním lásky. Jeho důsledky a odpověď zcela proměňují život: dávají nám na vědomí duchovní dimenzi a taková zkušenost zase přidává kontemplativní dimenzi k našemu způsobu bytí a života. Nejlepším způsob, jak to popsat, a vlastnosti které jsou v nás vyvolávány, jsou ve slovech Sv. Pavla v Gal 5,22: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsou to vlastnosti, jichž nemůžeme dosáhnout v každodenním životě vlastním úsilím, ale jsou znameními toho, co v nás Pán už dosáhl.
„Je mým osobním přesvědčením, že meditace může dodat vašemu životu rozměr neuvěřitelného bohatství…. Meditace je velkou integrativní mocí vašeho života, dodává hloubku a perspektivu do všeho, čím jste a do čehokoli, co konáte... Důvodem toho je, že začínáte žít z moci Boží lásky...přítomné v našich srdcích ve vší své nezměrnosti, ve vší své prostotě, v Ježíšově Duchu.“ (John Main)
To rozhodně neznamená, že byste svoji meditaci měli hodnotit: „Jsem uvolněnější? Jsem trpělivější?“ To je přemýšlení o meditaci způsobem ‚ego‘, způsobem povrchového já, způsobem ‚dosažení výsledků‘. Naopak, to, co se snažíme dělat skrze zaměření na svoji mantru je nechat odejít ego a jeho starosti, zvláště jeho potřebu ocenění v očích druhých. Učíme se „zanechat za sebou já (ego).“ Je třeba dočasně opustit svoje povrchové já, abychom si uvědomili, že jsme čímsi více než jen to.
„V meditaci se snažíme rozebírat zdi, které jsme vybudovali kolem sebe a tak jsme se odřízli od vědomí Ježíšovy přítomnosti v nás...jakmile vstoupíme do lidského uvědomění Ježíšova, začínáme vidět jeho očima, milovat jeho láskou, chápat jeho pochopením a odpouštět tak, jak odpouští on.“ (John Main ‚Hlad po hloubce a smyslu‘)
Týdenní meditační skupina v této proměně hraje důležitou roli, jak John Main vždycky zdůrazňoval. Setkáváním jednou týdně a společnou modlitbou se navzájem povzbuzujeme a podporujeme, vytváříme společenství a propojení, jež zrcadlí lásku k sobě, lásku k bližnímu, lásku Boží jako jedinou skutečnost.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Z archívu týdenní nauky, rok 1, dopis 18