Viděli jsme jak Origenes spojil naše dva způsoby bytí, aktivní a kontemplativní s Marií a Martou, ale později to vylaďuje a rozlišuje tři stádia, jež nazývá 'etika', 'fyzika' a 'enoptika'. V knize Cesta k srdci to vysvětluje biskup Kallistos Ware následovně:
„'Etika', první stadium, odpovídá aktivnímu životu, získávání ctností. Ostatní dvě jsou obě formy kontemplace, ale Origenes v nich rozlišuje mezi tím, co nazývá 'fyzikou', což znamená kontemplace přírody, vidět Boha v jeho stvoření, vidět jej ve všech věcech a všechno v Bohu, a 'enoptika', což znamená vidění Boha...
Toto trojí schéma nacházíme především u Evagria z Pontu, egyptského pouštního otce z konce čtvrtého století a u Maxima Vyznavače ze 7. století.
Když se pozorně díváme na způsob, jakým Origenes, Evagrius nebo Maxim hovoří o trojdílném schématu, je zřejmé, že to není otázka následných stadií, kde jedno skončí před začátkem druhého. Je to spíše otázka prohlubujících se úrovní, které se mohou překrývat, a mohou být spíše simultánními než následnými. Jinými slovy, z aktivního života lze pokračovat do kontemplace přirozenosti, ale stále bude třeba vést boj o následování morálního života. A člověk může jít ještě dál a mít zážitky přímého vidění Boha, a přece musí stále praktikovat kontemplaci Boha v přírodě.
Výchozím bodem 'praxis', aktivního života 'etiky' zvláště podle Evagria, je 'metanoia'. To doslova znamená změna mysli, tedy obrácení. Obrácení není záchvatem viny a sebe-nenávisti, obrácení znamená proměnit svoji mysl, je to nový způsob pohledu na sebe, na bližního a Boha.
Tedy začít máte v aktivním životě, pak začnete vyčistit od hříšných skutků, vyčištění zlých myšlenek. A na konci aktivního života – a to je důležitý bod spíše Evagria než Origena – dosáhnete toho, co on nazývá 'apatheia', která neznamená apatii. Znamená to být prostým vášní, dispassionovaný. V negativním smyslu je to odstranění tužeb. V pozitivním smyslu je to upevnění očištěných a proměněných tužeb. Neznamená to imunitu vůči pokušení, protože očekáváme, že pokušení budeme čelit až do konce svého pozemského života.
Je to těsně spojeno s Evagriem a jeho kvalitou lásky, a když přestáváme chlípně žádat, začínáme být schopni milovat. 'Apatheia' tedy není jen eliminace hříšných tužeb v negativním smyslu, ale pozitivně je proměnou našich nezřízených impulsů novou, lepší energií od Boha. Znamená to tedy zdraví duše, novou integraci, duchovní svobodu.
Když sv. Jan Kasián představuje latinsky na západě učení Evagria, užívá slova 'puritas cordis', čistota srdce místo slova 'apatheia'. Výhodou je, že to má spíše pozitivní než negativní formu, a také, že je to biblické.“
Úryvek z „Cesta k srdci“ – Křesťanská kontemplace během staletí – ilustrovaný průvodce. Editor: Kim Nataraja