Odpor působený náboženskou formací
Naše náboženská výchova formuje naše dědictví obrazů Boha, které snadno může být další překážkou na duchovní cestě. Musíme si uvědomit, jak jsou naše ideje o Bohu nejen tvarovány sociálními a kulturními faktory, ale také pokřiveny naším podmíněním, našimi osobními strachy, nadějemi a potřebami. Často jsou produktem našeho raného dětství spojeného s našimi postoji zvláště k rodičům a učitelům. Všechny obrazy jsou produktem ‚ega‘. Když vyslovíme jméno ‚Bůh‘, cítíme, že známe Boží skutečnost. Vytvořením jeho/jejího jasného obrazu se ‚ego‘ cítí v bezpečí a má pocit kontroly. Pojmenování ovšem znamená nepoznání.
Byli jsme utvořeni „k obrazu a podobě Boha.“ (Genesis) Spíše než abychom to chápali tak, že my máme Boží obraz a podobu v sobě, bereme to doslova, a pak vytváříme Boha podle našeho ovlivněného obrazu a podoby: „Většina lidí je uzavřených ve svých smrtelných tělech jako hlemýždi ve své ulitě, stočeni ve svých posedlostech jako ježci. Vytvářejí si pojem Boží blaženosti tak, že sebe sama vezmou za model.“ (Klement Alexandrijský, 2. stol) Často, když se staneme ‚agnostikem‘ nebo dokonce ‚ateistou‘, je to náš obraz Boha, který zemřel. Nietzscheho volání „Bůh je mrtev“ je toho ohromujícím příkladem. Už nemohl dále přijímat Boha svého dětství, a tak s vaničkou vylil i dítě.
Písmo nám jasně ukazuje, jak tento proces funguje: naše obrazy odrážejí dobu v níž žijeme a to, co potřebujeme. Vidíme sled Božích obrazů napojených na sociální vývoj lidstva. V první řadě se setkáváme s kmenovým Bohem židovské Bible: všemohoucí, ochraňující, štědrý, úžasný, ale také vzdálený, vrtošivý a nepředvídatelný, jako Příroda, na níž byla malá, často migrující společenství tolik závislá. Pak následuje spíše nestranný Bůh, všemohoucí a vševědoucí, už ne tak vzdálený, spravedlivý vládce stejně jako ideální Král, kterého tehdy vyžadovala usazená vesnice nebo městský stát. Pak nacházíme Boha lásky Nového zákona odrážejícího potřebu pokoje a služby v širším společenství, který upevňuje vztahy. Bůh se ovšem nemění, mění se pouze naše obrazy.
Přestože víme, že nemůžeme Boha obsáhnout slovy a myšlenkami, je pro nás celkově příliš obtížné mít vztah k čemusi ‚nepojmenovatelnému‘, ‚nevyslovitelnému‘ a ‚neohraničenému‘. Lidská mysl potřebuje obrazy (tak je utvořena), je to součást našeho fyzického bytí na této rovině reality času a prostoru. Je třeba si však pamatovat, že Bůh je mnohem více než naše obrazy a dívat se mimo obrazy, do Skutečnosti, na kterou poukazují. Jak říká buddhistický výrok, jsou to prsty ukazující na měsíc, nikoli měsíc samotný. Tím, že se svými obrazy nakládáme jako se skutečností, nechtějíce vědět, že jsou jen odstínem Skutečného, vytváříme vlastně modly ze svých obrazů. Je však třeba tyto modly rozbít. Mistr Eckhart (německý mystik ze 14. století) to mocně vyjádřil ve svém výroku: „Proto se modlím k Bohu, aby mě zbavil boha.“ (Zbavil mě mých obrazů boha). Tento výrok je velmi podobný buddhistickému výroku: „Když cestou potkáš Buddhu, zabij ho.“ Je to Božství nad naše obrazy, ke kterému jsme intimně napojeni a obrazy pouze tuto realitu skrývají. Meditace se svým důrazem na opouštění slov a obrazů, nám pomáhá opustit naše falešné obrazy, naše modly, a vstoupit do bezeslovného zážitku Boha.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívů týdenní nauky, rok 2, dopis 46