Odhalení svého pravého já

Meditace se svým zaměřením do jednoho bodu, ať už na dech, na pohyb, nebo v našem případě na mantru, je vědecky ověřeným způsobem relaxace jak mysli, tak i těla.

Prostým věnováním pozornosti na svoje slovo se náš dech a srdeční tep zpomalí a uklidní neposedné tělo. Když se náš dech zpomalí, zpomalí se i myšlenky. Dech je mostem mezi tělem a duchem.

John Main řekl: „Dech by měl být klidný a pravidelný. Umožni každému svalu svého těla uvolnění. A pak slaď mysl s tělem. Opravdovým úkolem meditace je dosáhnout harmonii těla, mysli a ducha.“

Když pak prostě přijmeme neklidnou povahu naší mysli a s láskou a věrně navzdory všemu opakujeme svoje slovo, myšlenky a obrazy se pomalu ztratí na pozadí.

Je dobře možné užívat meditaci čistě pro její zdravotní účinky, jako techniku proměňující tělo a mysl, relaxační techniku, a tam se zastavit. Je úžasné zastavit nekonečně žvanící mysl a uvolnit stres a napětí. Bude to nádherný pocit mít ‚oddechový čas‘ od starostí, úzkostí, nadějí a strachů, které nás všeobecně obklopují, zastavit únik energie mysli točící se v kruzích. To by ovšem byla ztracená příležitost. V meditaci je daleko více než její fyziologické účinky na tělo. Dopad na tělo a mysl jsou však přesto důležitým prvním krokem na cestě k proměně, k jasu vize a celkového uvědomění.

Když dosáhneme tento pokoj a harmonii uklidněním mysli a těla a stále věnujeme plnou pozornost své mantře, můžeme si uvědomovat pokojné, harmonické ticho přebývající v našich srdcích. „Nic nevystihuje Boha tak dobře jako ticho“, říká mistr Eckhart, německý mystik 14. století. Meditace je proto duchovní disciplínou, objevným putováním do středu našeho pravého bytí, kde přebývá Kristus a současně objevným putováním do přítomnosti Boží. Jakmile to jednou objevíme, bude to pronikat naším životem a ovlivňovat všechny naše skutky.

Nejdůležitějším cílem křesťanské meditace je dovolit Boží tajemné a tiché přítomnosti stát se v nás stále více nejen skutečností, ale skutečností našeho života, umožnit jí stát se skutečností dávající smysl všemu, co děláme, všemu, co jsme.“

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 27