Obrácení

Tři sliby skládané benediktinskými mnichy, mniškami a benediktinskými obláty zavazujícími se žít svůj život podle ‚Pravidla sv. Benedikta‘, jsou ‚Poslušnost, Obrácení a Stabilita‘.

Podívejme se nejprve na druhý slib ‚obrácení‘. V benediktinské tradici se ‚obrácením‘ chápe neustálé obracení způsobu, kterým vedete svůj život a způsobu chování vůči druhým. Nemluví o výjimečném zážitku obrácení podobné zkušenosti sv. Pavla na cestě do Damašku. Může se samozřejmě stát, že na začátku naší cesty je ‚vyjímečná‘ zkušenost. Jak během období hlubokého zármutku nebo ztráty, nebo období zdarma obdržené intenzívní radosti, jsme náhle obdarováni hlubokým duchovním náhledem, který nám pomůže odvrátit se od svého obvyklého zaměstnání obyčejnou skutečností. V takové chvíli hluboce zakoušíme, že je zde cosi více, že existuje Nejvyšší Skutečnost pronikající a držící naši obyčejnou skutečnost. Otcové rané církve nazývali tento moment ‚obrácení‘ nebo ‚metanoia‘, proměna srdce a mysli, obrácení plné vhledu, které nám dovoluje na čas překročit práh mezi různými úrovněmi vnímání a vědomí, uvědomovat si Boží skutečnost jež nás rozvíjí.

Tato zkušenost – nebo někdy jen nevysvětlitelná touha – nás vede k silnému povolání jít v modlitbě na hlubinu, objevit pro sebe znovu tuto Skutečnost a naše spojení s ní. Je to často chvíle, ve které objevujeme meditaci, kontemplativní modlitbu, a s nadšením začínáme cestu. Meditace nás brzy uvádí do ticha a „v hlubokém tvořivém tichu potkáváme Boha způsobem překračujícím všechny naše síly intelektu a jazyka.“ (John Main ‚Slovo do ticha‘)

Bohužel po tomto období počátečních ‚líbánek‘ pravděpodobně čelíme všem vířícím myšlenkám otáčejícím se kolem naší každodenní reality, a dotek tohoto hlubokého ticha se zdá spíše jako sen. A přece je třeba začínat každý den znovu, ať se děje cokoli, tak, že usedáme v naprosté věrnosti našim dvěma denním periodám meditace s láskyplnou oddaností. Pak zakoušíme, že ona oddaná meditace nás bez ohledu na zážitky uvádí do proměny. Aniž si to uvědomujeme, posunujeme se od toho, za koho se ve vší své roztříštěnosti pokládáme, ke „kreativní celistvosti již vlastníme, a začínáme cítit, že se poprvé poznáváme.“ (John Main ‚Slovo do ticha‘) To měl na mysli sv. Benedikt ve svém vysvětlení obrácení jako neustálého procesu. Je to trvalá ochota obracet se k Poslední skutečnosti v meditaci a modlitbě, jež posílí naše intuitivní poznání té Skutečnosti a dovolí nám žít z této perspektivy. „Nejdůležitějším cílem křesťanské meditace je dovolit Boží tajemné a tiché přítomnosti v nás, aby se stávala stále více nejenom skutečností, ale skutečností našeho života; aby jí umožnila stát se tou skutečností, jež dává význam, formu a účel všemu, co konáme, všemu, čím jsme.“ (John Main)

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda

z archívu týdenní nauky křesťanské meditace, rok 2, dopis 1