S rostoucím odpoutáním se od svého podmínění prostředím a od potřeby užívat svět a druhé lidi jako emoční podpěry někdy za sebou necháváme věci, které překážejí. Budou teď chvíle, byť prchavé, kdy vstupujeme do jiné skutečnosti, do oblasti duchovní, přesahující, kterou John Main nazývá „úroveň ticha, kde s úžasem vidíme světlo svého ducha“, „kde se dotýkáme základu svého bytí“, a „kde zakoušíme prázdnotu“, a kde slovy Laurence Freemana zakoušíme „Pokoj, uvědomění Boží přítomnosti“, a kde stojíme tváří v tvář nahému egu“, ‚egu‘ bez všech jeho nezřízených tužeb a emocionálních zranění.
Když vstupujeme do ticha tímto hlubokým způsobem, aktivuje se jiný způsob poznání: opouštíme svoje čistě racionální, čistě logické vědomí, a začínáme chápat vyšším, intuitivním druhem poznání, přímým a bezprostředním. Dávní teologové nazývali tomu často říkali ‚oko srdce‘. Vstoupili jsme do niterného zdroje pravé moudrosti, do vědomí Krista v našem srdci. Čím více vstupujeme do ticha a klidu meditace, tím jasnější je naše intuitivní pochopení. Prostě ‚víme‘. To přetéká do našeho každodenního života a stále více následujeme hlas své intuice.
Otec rané církve Origenes byl prvním, kdo mluvil o vnitřních smyslech. Říká, že mimo naše fyzické smysly existuje ještě pět smyslů. Duše má také svoje oči, své uši, svoji chuť, čich a hmat.
Celkovým cílem meditace je tyto smysly probudit. Když přinášíme mysl do srdce, naše racionální já už našemu bytí nedominuje, naše intuitivní já, naše pravé já může naplnit ego, racionální já a obojí se pomalu integruje. Pak jsme vpravdě celiství. Nyní si pamatujeme, kým opravdu jsme. Meditace nám pomáhá zakoušet Krista jako živou sílu v nás, dodávající nám energii, uzdravující, proměňující, vedoucí nás k většímu uvědomění, celistvosti a soucitu.
Je důležité si pamatovat, že to není pouze něco pro elitu, nýbrž je to součást naší lidské přirozenosti. Jedním z ústředních principů Jungovy psychologie je ten, že v duši všech lidí existuje niterný tah k celistvosti a integraci, o čemž mluví také sv. Augustin v následujícím výroku:
„Celým smyslem tohoto života je vrátit zdraví oku srdce, jímž můžeme vidět Boha“
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky rok 1, dopis 31