Mystická modlitba ve 14. století

Vydáno: 20/9/2017

Pozorovali jsme rozkvět mystické modlitby ve 3-4 století, jenž souzněl s Johnem Mainem a vedl jej ke křesťanské podobě meditace, k apofatickému způsobu modlitby. Kasián, Evagrius a origenovští mniši poznali, že Božství nemůže být pochopeno rozumově, ani vyjádřeno slovy - proto byl jejich způsob modlitby nazván 'apofatickým' - 'nad slovy'. Proto důraz na opouštění obrazů a slov - a ve skutečnosti všech smyslových vjemů - jež nás uvede do Ticha 'čisté' modlitby, kde zakoušíme Boží přítomnost.

 

Zdá se, že politické a sociální víření a rozkvět mysticismu jdou ruku v ruce. Čtrnácté století nebylo výjimkou. Stoletá válka, daň z hlavy na zaplacení válek, selská revoluce a několik ohnisek černé smrti, to vše vedlo k hroznému utrpení a chaosu. Navíc byly církev a stát na kontinentu ve při se dvěma válčícími císaři a papežem, který utekl z Říma do Avignonu. Františkáni a dominikáni se přeli o princip chudoby. V této chaotické době byla rozšířeny jak mystická modlitba, tak duchovní zkušenost. Některé extatické, jiné apofatické. Přicházejí na mysl mistr Eckhart, Johannes Tauler a Henri Suso v Německu, v Anglii jsou to angličtí mystici: Richard Rolle, Walter Hilton, Oblak nevědění a Juliána z Norwiche. Velký vliv měl rovněž vlámský mystik Jan van Ruysbroek a v Itálii Kateřina ze Sieny.

Nijak nepřekvapuje, že obyčejní lidé toužili po duchovním vedení. Důsledkem toho bylo, že Juliána z Norwiche, Mistr Eckhart a anonymní Oblak nevědění se cítili povoláni vyučovat místním jazykem, protože si uvědomovali, jak to vyjádřil mistr Eckhart: "Pokud nejsou neznalí poučeni, nikdy se nenaučí a nikdo z nich nikdy nepozná umění života a smrti. Neznalí se vyučují s naději, že budou proměněni z neznalých na osvícené."

 

S oblakem nevědění jsme opět pevně v apofatické mystické tradici. Tato skutečnost ironicky působí, že nevíme, kdo byl autorem! Je to pojednání napsané v angličtině, je to průvodce pro mladého muže, který chtěl žít kontemplativní život jako poustevník. Poustevnický život představoval v této bouřlivé době velkou přitažlivost, zvláště díky příkladu a nauce Richarda Rolle v jeho populární knize Oheň lásky. Duchovní vůdce dávající rady tomuto mladíkovi na počátku jeho duchovní cesty se velmi snažil tento vliv vyrovnávat. Jako protiváha důrazu Richarda Rolle na extatické a smyslové zkušenosti, zdůrazňoval autor Oblaku nevědění, že abychom poznali Boha, musíme opustit všechny zážitky, myšlenky a obrazy. Jinými slovy obhajoval 'via negativa', apofatickou modlitbu. Zdůrazňoval, že jsme opravdu nalezli Boha v zážitku lásky, ovšem že to bylo nad jakýkoli obraz nebo řádnou smyslovou zkušenost. Autor Oblaku nevědění kladl důraz na lásku nádherným poetickým způsobem. Zdůrazňoval, že máme 'bodat Boží srdce ohnivými šípy lásky'.

Bratr Patrick Moore ve svém příspěvku ke kapitole o Oblaku nevědění v knize Cesta srdce ukazuje, že existovaly dva hlavní vlivy na Oblak nevědění: Dionýsius Areopagita a dominikáni, zvláště nauka mistra Eckharta. Píše: "Je důležité pochopit kontext, ve kterém autor Oblaku píše, zvláště jak znovu konstatuje myšlenky vyjádřené v Skryté Božství nebo Mystická teologie, jež byly vlivným dílem, jež on sám přeložil do angličtiny. Bylo to pojednání napsané kolem roku 500 mnichem, který se nazýval Dionýsius Areopagita, a je zmíněn ve Skutcích apoštolů. Nyní jej označujeme jako pseudo-Dionýsia, abychom jej odlišili od pravého Areopagity. Autorem je vlastně syrský mnich, který shromáždil novoplatónský světonázor, mluvící o duši vystupující k Bohu skrze přímou zkušenost.... Dionýsius byl první, kdo vyslovil to, co dobře známe jako stádia mystické cesty: očišťování, osvícení a jednota. Jeho vliv lze vidět u autora Oblaku nevědění, který mluví o spojení jako o "znovu-sjednocení" s Bohem." Slyšíme, jak autor Oblaku říká: "Proto řekl sv. Dionýsius: 'nejbožštější poznání Boha je to, které ví skrze nevědění.' Každý, kdo si přečte díla Dionýsiova zjistí, že od počátku do konce jasně potvrzuje to, co jsem řekl nebo ještě řeknu." (Oblak 70)

Druhý důležitý vliv přišel od dominikánů, zvláště od mistra Eckharta. Mezi posluchači mistra Eckharta byly mnohé bekyně z Porýní i vzdálenějších oblastí, které se sdružovaly do společenství, aby si pomáhaly jak vzájemně, tak i těm kolem nich, aniž by chtěly vstoupit do nějaké již ustavené řehole. Víme, že v době napsání Oblaku v Norwichi byly také bekyně, které tedy slyšely o jeho nauce a navíc v Cambridge byli tehdy dominikáni.

 

Příští týden budeme zkoumat nauku Oblaku nevědění a shodě s některou naukou mistra Eckharta. Obojí je v široké shodě s učením Johna Maina.

 

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda