Modlitba je uměleckou činností srdce

Liška v malém princovi hovoří o lásce a životě. Říká: „Teď ti dám na cestu své tajemství. Je docela prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, to oči nevidí.“

„Co je důležité, to oči nevidí,“ opakoval po ní malý princ, aby si to zapamatoval.

Antoine de Saint Exupery (1900 – 1944) Malý princ

Tento důraz na srdce tohoto známého francouzského spisovatele opakovaně nacházíme během tisíciletí u křesťanských mystiků. Například i v obyčejné řeči říkáme ‚Měj kouska srdce‘ (buď otevřený a soucitný), nebo dělat něco ze srdce (vyjadřovat svoje nejhlubší intuitivní pocity).

Pro pouštní otce byla pravou modlitbou ‚modlitba srdce‘, jak ukazuje citát z Makaria (300 – 391 po Kristu) v nadpisu. Byl jedním z nejuznávanějších pouštních otců a jedním z nejdůležitějších učitelů Evagria. Jemu se také připisuje výrok: „Odevzdej všechny obrazy mysli… přiveď mysl do srdce...do tichého bodu kde přebývají Bůh i člověk v tichém sebeodevzdání a darování lásky.“ Zde je snadno vidět vliv pouštních otců na Johna Maina. Řecká pravoslavná tradice také vychází z nauky pouštních otců a matek – velmi si váží Evagria. Obě tradice zdůrazňovaly opakování modlitební fráze – v jejich případě ‚Ježíšovy modlitby.‘ Svatý Řehoř ze Sinaje ukazuje následující vůdčí pravidlo: „Useber svoji mysl do svého srdce a vyšli svůj výkřik mysli k Ježíšovi, volej k němu o pomoc a říkej: ‚Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.‘ Není to nepodobné naší tradici opakování ‚Maranatha‘ - vzývání Krista aby přišel a pomáhal nám.

Zde je důležitý výklad Dr Shanidy Nataraja o účincích meditace na mozek: věnováním zaměřené pozornosti do jednoho bodu přepínáme z vnímání reality levé hemisféry se svým racionálním a logickým myšlením – mysli – do vnímání pravou hemisférou s jejím intuitivním, empatickým, začleňujícím vzájemně propojeným pohledem na realitu – srdcem. Tak se posunujeme od vnímání zaměřeného na sebe k zaměření na druhého. Jak se ale říká ve Filokalii: ‚přiveď mysl do srdce a nech ji tam‘. Potřebujeme obě hemisféry, abychom viděli a ‚poznávali‘ celek skutečnosti.

Srdce je intuitivním středem našeho bytí, tam si uvědomujeme svoje pravé já a svůj vztah k Bohu, to má za důsledek lásku k Bohu, k sobě a ke druhým. Nádherně to vysvětlila Matka Tereza: „Dovol mu, aby tě vyprázdnil, proměnil a pak naplnil kalich tvého srdce až po okraj, abys pak mohl z tohoto nadbytku rozdávat.“

Thomas Merton to vysvětluje následovně: „Celá myšlenka soucitu je založena na jasném uvědomění si vzájemné závislosti všech živých bytostí, jež jsou všechny součástí jeden druhého a navzájem se o sebe zajímají.“

Nasloucháme-li slovům mystiků, neslyšíme teologickou teorii, nýbrž slova tryskající z jejich vlastní zkušenosti Boží lásky.

Rumi, největší mystický básník Súfijské tradice daroval světu skrze svoji poezii záblesk svého pohledu na Boží Lásku: ‚Svatyně v srdcích svatých je tam, kde se každý skloní, a právě tam Bůh přebývá‘ a ‚Bez lásky nemá nikdo oprávnění vstoupit do přítomnosti Milovaného.‘

Tatáž zkušenost je vyjádřena u sv. Jana: ‚Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.‘ (1 Jan 4,16)

Tato proměna od vnímání skutečnosti myslí k vnímání srdcem, k níž meditace přivádí, není výsledkem příležitostné meditace. Toto uvědomění Božského přebývání v Lásce roste jedině skrze věrnou pravidelnou každodenní meditaci/modlitbu.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda