Mistr Eckhart a odpoutání

Abychom pochopili důraz mistra Eckharta na 'odpoutání,' je třeba mít na mysli skutečnost, že on rozlišuje dva rozdílné způsoby bytí, které jsme prozkoumávali. Nejprve mluví o "individuálním bytí", zdůrazňuje, že není trvalé a podléhá změnám. Dnes bychom je nazvali 'ego', povrchové já. Důležité však je, že máme také svoje "pravé bytí", což je idea sebe sama, jak již existovala v Boží mysli před stvořením. Je to naše Božská podstata, naše "jiskra", která je tedy věčná a neměnná.

Nezbytným důsledkem naší stvořenosti je také to, že jsme se stali výlučně zaměřenými na svoje ne-trvalé a stále proměnlivé "individuální bytí". Toto fixování může naprosto zakrýt naše "pravé bytí". Zapomínáme na svůj pravý počátek a určení. Považuje proto za zásadní, abychom rozvíjeli jasnou vizi tak, že se odpoutáme od své posedlosti starostí o své materiální já a jeho okolí.

Právě na této rovině tvoříme Boha ke svému obrazu: "Proto se modlím k Bohu, aby mě osvobodil od Boha, protože moje pravé bytí je nad Bohem, pokud bereme Boha jako počátek stvořených věcí." Je to jeden z jeho nejodvážnějších výroků které jej dostaly do problémů. Tento výrok interpretuji následovně: 'Modlím se tedy k Božství aby mě osvobodilo od mých obrazů o Bohu, protože On a moje pravé bytí jsou víc než moje obrazy.' Důraz je zde na pamatování si své "jiskry", která je "chrámem Božství", sestávající tedy ze stejné podstaty jako Božství, a proto je nadřazena všemu stvořenému. "Podobně jsem často říkal, že v duši je cosi blízkého Bohu, takže je s ním jedno a nejen sjednoceno... Je to jednost a čistá jednota."

Mnozí myslitelé prvotního křesťanství sdíleli pohled mistra Eckharta, že všechny obrazy Boha, ať již utvořené v lásce nebo ve strachu, jsou bez významu, a dokonce svým způsobem rouhačské. Zde stojíme pevně v apofatické tradici, že jakýkoli obraz Boha umenšuje Boha. Nejenže nás obraz Boha zaslepuje vůči Pravdě, ale také tendence vidět všechno ze svého pohledu, přičemž naše standardy zaměňujeme za Boží: "Pokud řeknu, že Bůh je dobrý, není to pravda. Bůh není dobrý. Já jsem dobrý. A když řeknu, že Bůh je moudrý, není to pravda. Já jsem moudřejší, než on." Naše pojmy 'dobrý' a 'moudrý' nemohou žádným způsobem popsat vlastnosti Boha. Při vyjádření nemožnosti popsat Boha a jeho vlastnosti to jako vždy dělá odvážně, aby šokoval svoje posluchače v jejich předem počatých idejích. A navíc, mluví z úplně jiné perspektivy, než jeho kritici. Právě jeho je sjednocující vize hluboké duchovní zkušenosti, v níž je všechno Jedním: 'Vpravdě jsi Bůh skrytý, v základu duše, kde základ Boha a základ duše jsou jedním základem."

Naše obrazy Boha vidí mistr Eckhart jako důsledek našich obrazů sebe sama a lidí pro nás významných, jenž důležitou měrou ovlivňují náš vztah k Bohu. Navíc nás udržují v zaostření na 'vnějšího' Boha, u kterého cítíme, že jej můžeme pojmenovat a tedy ovládat. Mistr Eckhart ovšem zdůrazňuje: "Bůh není ani to, ani ono." Velmi tyto obrazy kritizuje, stejně jakouživatelskou mentalitu, již vykazují. Ví, že jsou hlavní překážkou na duchovní cestě. Jeho reakci musíme navíc vidět v souvislostech jeho doby, středověku, kdy vše pronikaly náboženské úkony čínící všechny posvátnými. Jeden příklad. Říká se, že hluboký mystik Henry Suso, když jedl jablko, snědl jen tři čtvrtky, věnoval je Trojici a poslední čtvrtku neloupal na památku chlapce Ježíše, protože by se mladí kluci většinou neobtěžovali krájením jablka.

Ve svých vnějších pobožnostech a náboženských úkonech měli lidé také tendenci být skrupulózními. Aby se tomu postavil, mistr Eckhart učil: "Jsou lidé, kteří jsou připoutáni ke svým pokáním a vnějším cvičením, které se jim zdají důležité. Bůh pomáhej těm, kdo chovají božskou pravdu v tak malé úctě! Takoví lidé ukazují vnější obraz, který jim dává jména svatých. Mají velkou úctu v očích lidí kteří jinak nemohou, ale říkám, že jsou to oslové nemající žádné pochopení Božské Pravdy."

Mistr Eckhart stojí pevně v apofatické tradici a zdůrazňuje důležitost vnitřní pozornosti vůči Božskému, a tento důraz jsme již slyšeli v Písmu, u Johna Maina a v Oblaku: "Udržujte mysl upoutanou na Boha". A navíc, zážitek Přítomnosti nikdy nemůže být naším výdobytkem, ale je vždy skutkem Milosti. Jen je třeba otevřít vůči Božskému svoji mysl: "Bůh sám to musí učinit.... a ty to musíš podstoupit."

Jedině při opravdovém odpoutání ode všech obrazů a předporozumění se můžeme k Božství vrátit a zakusit čistotu Boží přirozenosti a stát se plně sjednocenými: "Oko, jímž vidím Boha je tím samým okem, jímž Bůh vidí mne. Moje oko a Boží oko jsou jedním okem, jedním díváním se, jedním poznáním a jedním milováním."

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda