V Oblaku nevědění jsme slyšeli, že je třeba se modlit "s jemným hnutím lásky toužící po něm kvůli němu a nikoli kvůli jeho darům". Tutéž radu, abychom nechali odejít touhy po "jeho darech," nacházíme v německých kázáních Mistra Eckharta: "Pokud konáme svoje skutky, abychom přišli do nebe, jsme prostě na špatné cestě... Někteří lidé chtějí vidět Boha svýma očima, jako vidí krávu a milovat jej tak, jako milují svoji krávu - mají rádi svoji krávu kvůli mléku, sýru a zisku, který jim přináší. Tak je to s lidmi, kteří milují Boha pro vnější bohatství nebo vnitřní pohodlí. Pokud milují Boha kvůli vlastnímu prospěchu, nemilují jej správně. Vpravdě pravím, ať je předmět jenž máš na mysli jakkoli dobrý, stane se překážkou mezi tebou a nejvnitřnější pravdou."
Zde potkáváme nasazení Mistra Eckharta pro jeho nejoblíbenější vyučovací téma: odpoutání: "Kdo chce poslouchat Boží slovo, musí být plně odpoután." Používá slovo 'abgeschiedenheit', to znamená 'mít lehký odstup', vytvářet odstup mezi sebou, světem a svými záležitostmi. Abychom nebyli taháni sem a tam svými citovými odezvami našeho "individuálního bytí" (tak nazývá ego), vůči tomu, co se nám děje musíme stát lehce mimo víření každodenního života. "Když kážu, obvykle mluvím o 'odpoutání': o tom, že musíme být prázdní od sebe a ode všeho, zadruhé že bychom měli být formováni k onomu jednoduchému dobru, kterým je Bůh, zatřetí, že bychom měli přemýšlet o velké vznešenosti své duše, abychom takto opět dospěli k úžasu z Boha, a začtvrté o čistotě Boží přirozenosti, neboť jas Boží přirozenosti je nad všechna slova. Bůh je slovem, slovem nevyslovitelným."
Odpoutání ode všech egocentrických myšlenek - "opuštění sebe sama" a od hmotného světa povede k tomu, že si budeme pamatovat svoji vlastní vnitřní Božskou přirozenost, "vznešenost své duše", která nás pak povede ke správnému postoji vůči Bohu, "k údivu z Boha" a k pravému poznání jeho podstatného bytí: Ticha - "Nic nepopisuje Boha tak dobře jako ticho."
Mistr Eckhart ze své vlastní intuitivní zkušenosti ví, že jsme schopni "sestoupit" do čistého "základu" svého bytí, abychom si uvědomili Božskou "jiskru", a byli tak přeměněni v Krista, s Nímž v tomto životě vystupujeme k Bohu. John Main tuto zkušenost sdílel a proto slyšíme, jak říká: "Ježíš poslal svého Ducha, aby v nás přebýval a učinil z nás všech chrámy svatosti: Bůh sám bydlí uvnitř nás." Důležitým aspektem této možnosti je hluboká touha lidstva po Bohu zasazená Bohem do "jiskry" uvnitř středu našeho bytí. Naléhavost nauky mistra Eckharta je podložena jeho přesvědčením, že jen nutné, aby si každý tuto nezbytnou možnost uvědomil: "Když člověk vychází ze sebe, aby nalezl nebo přivedl Boha, mýlí se. Boha nenacházím ani nechápu mimo sebe, ale jako svého vlastního a v sobě."
Boží koncept je pro Mistra Eckharta, stejně jako pro Johna Maina plně apofatický. Nemůže být zachycen slovy nebo obrazy: "Bůh není ani to, ani ono." Může být 'poznáván' v niterném tichu: "Měl bys jej vnímat bez obrazů, bez prostřednictví a bez porovnávání." Cesta k otevření sebe sama vůči Božímu tichu vede tedy skrze kontemplativní modlitbu: "Dříve než se tento zrod uskuteční, musíme být v pokoji, neroztříštěni světskými roztržitostmi, ale sjednoceni a ve vnitřní harmonii, jako zvuk durového akordu.... mysl se uklidní a smysly nás již netrápí.... Tento Zrod přesahuje teď a nyní. .... Uskutečňuje se navěky." A přece žije tento nepoznatelný Bůh uvnitř nás jako "jiskra naší duše", "základ našeho bytí".
Je to nejvyšší paradox: Božství je Ten přesahující, nad bytím a současně je Ten imanentní ve vnitřní podstatě duše. Pravé poznání Boha je zakládáno na vnitřním intuitivním náhledu vycházejícím z této "nejvnitřnější součásti duše". John Main sdílí tentýž intuitivní vhled ve své nauce: "Víme, že Bůh je intimně s námi a poznáváme, že je nekonečně mimo nás. Jedině skrze hluboké a osvobozující ticho můžeme smířit póly tohoto tajemného paradoxu.... Víme, že sdílíme Boží přirozenost". Mistr Eckhart nazývá tento okamžik uskutečněním "zrodu Krista v duši". Se sv. Augustinem, se kterým sdílí Eckhart prvenství této zkušenosti, řekl: "K čemu je mi dobré, že se tento zrod Krista stále děje, jestliže se neodehrává ve mně? Důležité je, aby se to stalo ve mně."
Odpoutání je tedy pro Mistra Eckharta na duchovní cestě nezbytným přístupem. Je to jediná cesta, kterou se může "zrod Krista" uskutečnit v srdci. Právě tato nauka učinila mistra Eckharta průvodcem našich časů a vysvětluje jeho všeobecný vliv. Jeho rada souzní s radami hinduistických, buddhistických a súfijských učitelů.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
(Upraveno z kapitoly od Kim Nataraja v knize 'Cesta k srdci')