Mistr Eckhart a Boží temnota

Nauka mistra Echarta i Oblaku nevědění mají mnoho společného. Obě podtrhují nepoznatelnost Boha a potřebu přijmout ve vší pokoře svoji neznalost a v klidu věrně setrvávat v temnotě: "Odevzdej se této temnotě a neznalosti." Zde je vidět, nakolik byly oba zdroje ovlivněné Pseudo-Dionýsiem, který mluvil o Bohu jako o "skrytém v temnotě mimo světlo." Tato "temnota a neznalost" je ovšem zdánlivě nepohodlné a nesmyslné místo k přebývání. Poselství mystiků ovšem volá, že Bůh je zde silně přítomen, ovšem na hlubší rovině uvědomění, nad naším 'ego'/racionální úrovní vědomí. Musíme prostě vytrvat v modlitbě a očekávat v důvěře.

Nádherně to vyjádřil Thomas Merton:

Tvůj jas je mojí temnotou.

Nic o Tobě nevím a sám od sebe

si ani nedovedu představit, jak Tě mám poznávat.

Pokud si Tě představuji, mýlím se,

pokud Tě chápu, jsem v klamu.

Pokud jsem při vědomí a jistý tím, že Tě znám, jsem blázen.

Tvá temnota stačí."

Boha prostě nemůžeme rozumově poznat, jak vysvětluje mistr Eckhart: "Musíme nemilosrdně odmítnout vynálezy své mysli jako takové, nápady, spontánní pojmy nebo obrazy věcí mimo nás, nebo cokoli vstupuje do naší hlavy." Jakékoli pochopení musí přijít z Ticha uvnitř: "Vše, co může být vpravdě vyjádřeno slovy, musí přijít zevnitř... nesmí to přijít zvenku. Vskutku to žije v nejvnitřnější části duše." Mistr Eckhart neustále vyzdvihuje důležitost tiché modlitby k uvědomění a otevřenosti vůči Boží skryté Přítomnosti. Nesmíme to chápat tak, že by mistr Eckhart popíral důležitost naší rozumové inteligence. To by jistě neudělal vzhledem ke svému vysoce intelektuálnímu pozadí a životní dráze. I když vnímá, že Bůh nemůže být dosažen rozumem, považuje naše rozumové schopnosti za zásadní pro ujasnění našich intuitivních objevných zážitků. Kontemplace je pro něj zásadní cestou k manželství mysli a srdce.

Jakýkoli vjem Přítomnosti Božské Skutečnosti je vždy zjevením darovaným milostí. Prvním krokem na duchovní cestě podle mistra Eckharta, stejně jako pro Evagria a pouštní otce je ve skutečnosti zjevení, náhlý vhled, 'metanoia', odlišný způsob nahlížení skutečnosti, který přináší uvědomění jiné skutečnosti obklopující tu naši. Tento náhled do hlubšího uvědomění nazval "zrodem Krista v duši" a zdůrazňoval, že "musí být chápán ve smyslu zjevení." Tento nový způsob zřetelného nahlížení nám dovoluje relativizovat svoje chování a svoje obvyklé vnímání, protože odňal závoje, které obvykle tuto vyšší skutečnost zahalují. Pocit, že jsme ode všech a od Boha odděleni, chápe jako naprostou iluzi. Mistr Eckhart to vyjadřuje svým obvyklým stručným způsobem: "Bůh je doma. To tys odešel na procházku."

Mistr Eckhart nahlížel fungování lidského srdce hlouběji a proto mohl poskytovat jasné vedení. Neocenitelnou pomocí je podle jeho názoru schopnost psychologicky a pocitově se odpoutat od skutečnosti, již svými myšlenkami a pocity vytváříme. Odpoutání, po kterém volá, vede v kombinaci s kontemplací k sebepoznání a tedy k poznání Boha: "Skutečnost, již nazýváme Bohem, musí být nejprve nalezena v lidském srdci. Navíc nemohu poznat Boha, pokud nepoznávám sám sebe."

Toto zjevení může nastat kdekoli, nikoli pouze v kostele. například v přírodě, nebo na nároží ulic. Tento dar se objevuje bez vyžádání - naše touhy, byť duchovní, které i tak vycházejí z našeho ego, nás zaslepují vůči skutečnosti: "Lidé říkají: 'Pane, jak si přeji, abych byl rovný Bohu, abych měl tolik oddanosti a pokoje v Bohu, jako druzí, chci to mít taky!... nebo také 'Věci nebudou v pořádku, dokud budu na tomhle nebo tamtom místě, nebo dokud jednám tak nebo onak. Musím odejít a žít v cizí zemi, v poustevně, nebo v klášteře.' Tohle není o nikom jiném, než o tobě.... Proto začni se sebou a opusť sebe."

Ráda bych zakončila návodem mistra Eckharta, který říká všechno: "Každý, kdo chce být citlivý vůči Nejvyšší Pravdě... si nesmí ... uvědomovat ani 'před' ani 'po', nesmí být omezen dosaženými výsledky, nesmí být ovlivněn žádnou pochopenou ideou, nevinný a svobodný.... je jen jedno Nyní: Pohleď!'

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda