Mistr Eckhart
"Mistr Eckhart je jedním z předních duchovních vůdců naší doby. Po staletí byla jeho nauka zapomenuta proto, že byly některé jeho myšlenky považovány za heretické, což je stigmatem jež nesl do dnešní doby. V osmdesátých letech významní lidé podepsali petici žádající možnost vydání oficiálního prohlášení o pravověrnosti a zrušení odsouzení jeho nauky. I když jej Jan Pavel II chválil jako výjimečný příklad rýnské a vlámské mystiky, nebyl mistr Eckhart oficiálně očištěn od toho, že některá jeho nauka byla považována za heretickou.
Johannes Eckhart se narodil v roce 1260 ve vesnici Hochheim nedaleko Erfurtu v Durynsku a v patnácti vstoupil do dominikánského řádu. Protože byl velmi učenlivý, byl poslán na studia nejprve do Kolína, možná pod Albertem Velikým, a pak do Paříže v roce 1293. Od té doby byly jeho povinnosti v řádu přerušovány obdobími studia a vyučování na Pařížské univerzitě. Skutečnost, že byl během své kariéry posílán na vyhledávanou a oceňovanou pařížskou univerzitu odráží respekt s jakým se na něj dívali představení. Byl ustanoven Durynským vikářem a Erfurtským priorem. V roce 1300 se vrátil do Paříže, kde v roce 1302 obdržel magisterský titul - ve čtyřiceti dvou letech věku. Od té doby jej oslovovali tímto titulem, což je jasná známka všeobecné úcty, jíž se těšil. Byl zvolen do mnohých důležitých pozic dominikánského řádu, mimo jiné provinciála Saska, generálního vikáře Čech. To znamenalo odpovědnost za 47 klášterů a devět konventů. V roce 1310 byl svým řádem poslán obsadit dominikánskou katedru teologie v Paříži, což je pocta o kterou se dělil pouze s Tomášem Akvinským z téhož řádu. V roce 1324 se stal řídícím mistrem všeobecného studia (Studium Generale) v Kolíně - pozice, kterou kdysi zastával sv. Albert Veliký. Byl ovšem nejen obdivován za svoje mnohé administrativní a intelektuální dary, ale také za svoji duchovnost a svatost života. A přece, ke konci svého života byl obžalován z hereze. To, že byl takto učený a respektovaný dominikán na konci dlouhého života studia, vyučování a kázání obviněn z hereze, bylo neslýchané. Zemřel předtím, než se mohl oficiálně před inkvizicí obhájit. Víme ale, že řekl: "Mohu se mýlit, ale nemohu být heretikem - protože to první má co do činění s myslí a to druhé s vůlí."
Mezi naukou mistra Eckharta, Johna Maina, Evagria a Kasiána je silné souznění, protože stojí pevně v linii s tradicí 'apofatické' teologie, 'via negativa', se kterou jsme se také setkali v Oblaku nevědění. Znovu slyšíme důraz na skutečnost, že Boha nemůžeme poznat svojí racionální myslí prostřednictvím myšlenek a obrazů: "Měl bys jej vnímat bez obrazů, bez prostředků a bez srovnávání." Jediné dvě vlastnosti, které je ochoten Bohu připojit jsou: čisté bytí "Bytí je Boží podstatou... Neboť on neustále přebývá znovu v nyní bez přestání." a intuitivní vědomí "intelligere". Boha můžeme 'poznávat' skrze svůj 'intellectus', svoje intuitivní vědomí, během duchovní zkušenosti, když přistupujeme k: "čistě duchovnímu poznání, v němž je duše vytržena ze všech tělesných věcí. Tam slyšíme bez zvuku a vidíme bez hmoty..."
Mluví o své mystické zkušenosti: "Zdálo se to člověku jako ve snu - byl to sen v bdělosti - že počal Nic, jako žena počíná dítě. A v nic se narodil Bůh: Byl plodem Ničeho..... Daroval mu život v mé duši." 'Nic' zde musíme chápat jako 'žádná věc', chybění formy, vyprázdnění od formy, ale plné potenciálu. Dále tuto zkušenost komentuje: "Byl jsem prostým bytím a poznával jsem sebe sama vychutnávajíce pravdu." Většina jeho teologie je svým způsobem pokusem najít smysl této hluboké zkušenosti. Opravdu reprezentuje Evagriovo prohlášení: "Teolog je ten, kdo se modlí a ten, kdo se modlí, je teologem". Byl kontemplativním člověkem. Avšak, jak lze vidět z jeho životopisu, převážně kontemplativním člověkem v akci.
Stejně jako pro autora Oblaku nevědění a Johna Maina, byla podstatou vztahu mezi námi a Bohem "láska": "V neotřesitelné lásce jsme cele obráceni k Bohu..... (a) ať už Bůh působí cokoli, jeho prvním výpadem je láska."
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda