Meditace a vztah
Meditace je cestou úniku z vězení ega a jeho tužeb, skrze naše uvedení do ticha hluboké kontemplativní modlitby. V knize Ježíš, niterný učitel zdůrazňuje Laurence Freeman, že: „Ježíš měl ego. Samo o sobě není ego hříšné. Právě egoismus, fixace na ego, vedou k zapomenutí a zradě vlastního pravého Já. Hřích se děje tam, kde se zaměňuje ego za Já.... On také ukazuje lidskou schopnost žít ve zdravé rovnováze mezi vlastním ego a vlastním Já.“ (str 242). Uvědomění si, co nás zadržuje dovoluje, aby bylo naše ego proniknuto energií a vědomím svého pravého duchovního Já. To je opravdové následování Krista.
Nesmíme zapomínat, že je naše ego vystavěno z myšlenek a obrazů, kteří mají o nás jiní. Ty jsme si během let přivlastnili. Jsou to jediné myšlenky, často čisté iluze, nikoli skutečnost kým opravdu jsme. Prohlédnutí lstí ega a úniku jeho věznitelské dominanci nemůžeme dosáhnout sami. Jedině vstup do ticha, kde přebývá duch a vědomí Krista, nám umožní vhledy umožňující nám uvidět cestu úniku. Naše vzrůstající sebepoznání je tedy na prvním místě závislé na modlitbě a duchovním vedení, duch ovšem nejedná pouze v tichu, nýbrž používá také ostatní lidské bytosti, abychom si uvědomili svůj stín skrze svoje instinktivní reakce, předsudky. Odhalováním vlastních stínů se stáváme soucitnějšími a otevřenějšími vůči druhým – rozpoznáváme jejich zraněnost stejně jako tu svoji.
V základu našeho vztahu k druhým v přátelství a společenství je meditace. John Main vždy zdůrazňoval, že meditace vytváří společenství. V hlubokém tichu zakoušíme, že nejsme sami, ale hluboce spojeni skrze hlubší, duchovní část svého uvědomění. Sebepoznání tak vede k poznání ostatních a poznání Krista uvnitř nás, skrze hluboké a pozorné naslouchání jímž je meditace. Tento způsob věnování pozornosti vnášíme do svého každodenního života: „Naslouchat znamená obrátit se ke druhým, zanechat svoje já a to znamená milovat.... V křesťanské víře je nezbytné, abychom naslouchali Ježíšovi s natolik nezamlženou pozorností, že ztrácíme sebe sama... on se tak stane … 'dveřmi' vedoucími k sebepoznání.“ (str 42) Čelení všem potlačeným a ztraceným částem sebe sama vyžaduje velkou odvahu a pokoru: „Ježíš ukazuje vysokou cenu, díky které se dospívá k sebepoznání.... Poznat sebe sama vyžaduje nepoznání vlastního já. Nalezení znamená ztrátu. Semeno roste jen skrze smrt. … každý den vyžaduje smrt iluzí vlastního ega, návyků, hodnost a názorů.“ (str 41)
On ukazuje, že skrze meditaci a hluboké společenství modlitby s Božským je v tomto životě možné: „Lidsky nám Ježíš sděluje jak i v omezeních své lidskosti užíval vidění Boha. Věděl, čím modlitba opravdu je. …Poznal Boží přítomnost, jež je v srdci modlitby.“ (str 245)
Tohle měl Ježíš na mysli, když říká: „Přišel jsem aby měli život a měli ho v hojnosti.“ Celý jeho život a nauka ukazují cestu k celistvosti a svatosti. „Ježíš byl plně lidským, protože svoje sebepoznání odvozoval od vědomí své jednoty se svým otcem..... Stáváme se plně lidskými a podílíme se na plně božském skrze jednotu s jeho lidstvím. V Duchu, v Boží nedualitě může s námi Ježíš na lidské úrovni sdílet vše, kým je on.“ (str 244)
Kim Nataraja