Meditace a mozek
Je důležité si pamatovat to, co řekl C G Jung v citaci, již jsem zmínila minulý týden: „Na neustále opakovanou otázku 'Co mohu dělat?' neznám jinou odpověď, než: 'Staň se tím, čím jsi vždycky byl/a', tedy celistvostí, kterou jsme ztratili uprostřed své vědomé existence, celistvostí jíž jsme vždy byli, aniž jsme to věděli.“
Dívali jsme se na roli pozornosti, zaměření do jednoho bodu na modlitební slovo, mantru, v uvědomování si kým opravdu jsme. Toto uvědomění je ale podporováno procesem v mozku – věnování pozornosti způsobuje aktivaci nebo deaktivaci částí mozku, a tak umožňuje nové a plnější vnímání Skutečnosti. Moje dcera Dr Shanida Nataraja vlastně ve své knize Blažený mozek říká, že jsme napevno napojeni, abychom zažívali vyšší stavy vědomí a jednotu s Božským. Jsme stvořeni se všemi schopnostmi potřebnými pro to, abychom mohli vyrůstat do 'plnosti života'.
Už jsem dříve v těchto týdenních naukách zmínila toto vysvětlení Bohem daných schopností. Protože to ale bylo skutečné otevření očí mých i druhých, cítím, že se hodí to opakovat. Shanida vysvětlila, že nedávný výzkum v neurovědě ukázal řetěz procesů v lidském mozku, které zprostředkují náš přístup do vyšších stavů vědomí. Sekvence je následující: pre-frontální kůra našeho mozku se zabývá myšlenkami, obrazy a denním sněním a také pozorností. Když soustředíme svoji mysl v pozornosti zaměřené jedním směrem – v našem případě na mantru – povzbuzujeme v těchto buňkách pozornosti zvýšenou aktivitu. Když se naše zaměření prohlubuje, aktivita v buňkách zabývajících se myšlenkami a obrazy naopak významně ustane. To se odrazí ve snížení vln beta, našich myslících vln – 'egové' části našeho vědomí. Dlouhodobá pozornost zaměřená do jednoho bodu také aktivuje buňky ve spánkovém laloku a jeho zvýšená aktivita naopak spouští změny v limbickém systému, tedy oblasti spojené s emočními reakcemi, umožní přepnutí od sympatického nervového systému (boj nebo útěk) k parasympatickému nervovému systému (odpočinek a relaxace), relaxační odpověď'. Emoce strachu vyjádřená v silné odpovědi 'útěk nebo boj' se změní v odpověď přijetí, uvolnění a klidu, 'relaxační odpovědi. Tyto změny se odrážejí ve vzrůstu vln alfa a theta.
To je ovšem pouze počátek. Když se meditace stává stále hlubší, je hlubší i 'uvolňující odpověď'. Toto prohloubení má pak lavinovitý účinek který končí ve snížené činnosti postranní kúry, oblasti mozku spojené s orientací v čase a prostoru a s vytvářením hranic: já/ne-já a svět protikladů – vlastně vlastností 'ega'. Toto snížení aktivity se pak odráží ve snížení těchto schopností, a tím se vysvětluje, proč existuje pocit naší oddělené identity – a času a prostoru – rozpouštění a sjednocení všech protikladů. De facto 'opouštíme svoje já'. Když věnujeme pozornost, tento nádherný Bohem darovaný nástroj nám dovolí přepnout do různých způsobů bytí a vědomí, dovoluje přístup do různých rovin Skutečnosti. Právě naše láskyplná pozornost vůči našemu modlitebnímu slovu nám dovoluje naladit se na Božskou Skutečnost, kterou je Láska.
Tím se ztrácí náš pocit oddělení a izolace, a uvědomujeme si svoje propojení s druhými a s milujícím Bohem. Poznáváme, že jsme opravdu 'Božími Dětmi'. Právě toto proměňující vědomí je důsledkem meditace jako duchovní disciplíny.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda