Není překvapující, že potom, co byl John Main Swamím Sayanandou vyučen meditaci opakováním mantry, posvátného slova nebo fráze po celou dobu modlitby, zasáhl jej při četbě X. Konference Kasiánův důraz na používání jedné fráze pro vstup do ticha mysli, jež je podmínkou pro opravdovou kontemplativní modlitbu. Kasián tam říká: „Tato mantra musí být stále ve tvém srdci. Když jdeš spát, říkej tento verš, až si tě zformuje a zvykneš si jej opakovat i během spánku... Ať je to první věc která ti přijde na mysl když se probudíš“. Tak bude „předcházet všechny tvé bdělé myšlenky“ a bude tam po celý den v „záhybech tvého srdce.“ Cítíme, že je to pravda. Když jsi z nějakého důvodu vynechal svoji ranní meditaci, den nebude plynout jako obvykle.
Z Kasiánovy nauky je také velmi zřejmé, že náš každodenní život ovlivňuje naši modlitbu, a naše modlitba ovlivňuje náš každodenní život. Jak víme: „Proto musíme být mimo hodinu modlitby tím, čím chceme být když se modlíme. Mysl je totiž při modlitbě formována tím, co se stalo předtím, a když se modlí, je pozvednuta k nebi nebo snesena k zemi myšlenkami, jimž se věnovala předtím, než se modlila.“
Když druhým vysvětlujeme, že John Main zakládá svoji nauku na Kasiánově, odpovídají ti kdo nechtějí přijmout raný původ křesťanské meditace, že nauka není tatáž. Ovšem že není ta stejná. Oba oslovovali různé posluchače – Kasián ty, jež se rozhodli pro život mnicha nebo mnišky v klášteře, a John Main navíc všechny muže a ženy obyčejného života práce, kteří by rádi šli hlouběji v modlitbě. Krása každé tradice spočívá v tom, že je věrná sobě samé, zatímco se během doby vyvíjí. A navíc, když se vracíme k pouštním poustevníkům, oni neseděli celý den v modlitbě. Pracovali jako nádeníci na polích úrodného údolí Nilu, nebo splétali provazy a vyráběli koše k prodeji na trhu a starali se o zahrady (na poušti!) které živily nejen je, ale také vesničany kolem. Po celý den během práce ovšem neustále opakovali svoji 'formuli', jak ji nazýval Kasián. To je podstata nauky Johna Maina a Kasiána o meditaci: neustále opakovat svoje slovo při všem, co děláš a zjistíš, že tě vede od říkání ke znění, k jejímu naslouchání a pak ti dovolí nevěnovat se roztržitostem, mantra ti zpívá v srdci. „Je to jednoduché, ale namáhavé. To, co je skutečně jednoduché, je zřídkakdy snadné, říká John Main.
Také nás ovšem varuje před posedáváním a hodnocením své meditace: 'Říkám mantru, nebo jí naslouchám, nebo se už ozývá v mém srdci?' Podstatou je „prostě říkat mantru s velikou jednoduchostí, v naprosté věrnosti, bez očekávání.“ A pak přijde náhle okamžik, kdy se v noci probudíš, nebo ustaneš během dne ve svých činnostech a uvědomíš si mantru, jak zní ve tvém srdci, vytváří trvalé spojení s Božským, a postupně proniká, aniž by sis to uvědomoval, všechno nač myslíme, po čem toužíme, nebo co děláme. Pak se stáváme tím, čím jsme ve své podstatě.
Kim Nataraja