Lidské povolání
Evagrius Ponticus byl nejprve součástí zavedené ‚pravoslavné‘ církve ve 4. století našeho letopočtu. Vášnivě přispíval do všech debat charakterizujících ranou církev, které se v podstatě otáčely kolem toho, kým Ježíš opravdu je a co znamená jeho život a jeho nauka. Následně z osobních důvodů opustil život ve světě a stal se velmi oblíbeným a respektovaným ‚pouštním otcem‘, opravdovým ‚Abba‘. Byl žádán k duchovnímu doprovázení obyčejnými muži a ženami, kteří se jako on stáhli do egyptské pouště, aby vedli opravdový křesťanský život a jako svůj příklad si vzali Ježíše.
Evagrius vedl neobyčejně asketický život plně vydaný modlitbě, jak lze vidět z této variace na evangelium: „Jdi, prodej svůj majetek a dej chudým a vezmi svůj kříž, aby ses mohl modlit bez vyrušení.“ Modlitba a následování Ježíše byly pro něj jedním a tímtéž. Jeho důraz však spočíval na osobní modlitbě: „Marná sláva doporučuje modlitbu na tržištích, ale kdo jí odporuje, modlí se ve svém pokoji.“
Kvůli svému životu ve světě i v poušti oceňoval důležitost teologie, víry a opravdové duchovní zkušenosti. Tyto aspekty neodděloval: „Pokud jsi teolog, pak se vpravdě modlíš. Pokud se vpravdě modlíš, jsi teologem.“ Nejen pro něj, ale pro všechny rané křesťany kráčely teologie a kontemplativní modlitba ruku v ruce.
Evagrius je absolutně přesvědčen, že lidským povoláním je odhalit Boží ‚obraz‘ uvnitř a dosáhnout Boží ‚podoby‘. Vnímá dvě stádia této duchovní cesty: ‚praxis‘ a ‚theoria‘. ‚Praxis‘ znamená duchovní cestu, kde nám modlitba pomáhá dojít k sebe-poznání, pochopit naše touhy hnané naším ego, které nás blokují od našeho pravého ‚já‘. Čím více víme, kým opravdu jsme, tím více můžeme nechat odejít svoje neřesti a jednat na základě ctností.
‚Theoria‘ je kontemplace Boha. Evagrius vnímá samotnou ‚theoria‘ jako sestávající se ze dvou stádií. Přirozenost, Boží stvoření, je první rovina kontemplace, projevení Neprojevitelného, Stvoření, včetně nás, je vnímáno jako bytostně dobré, proto nám dovoluje pronikat z obyčejné povrchové skutečnosti do skutečnosti Boží: „Co se týká těch, kdo jsou od Boha daleko….Bůh jim umožnil, aby přišli blízko k jeho poznání a jeho lásce k nim prostřednictvím tvorů.“ Tedy nejen Písmo, ale i samotná příroda nás vede k pocitu ‚poznání‘, pocitu propojení a pocitu úžasu.
Druhá rovina kontemplace je kontemplace věcí neviditelných smysly, ale „prostým pohledem ducha“. Je to ‚čistá‘ modlitba, možná jen skrze posun pod povrch, postupným opouštěním všech myšlenek, obrazů a forem. Je to posun od mnohosti k jednoduchosti. Je to meditace.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní anuky, rok 2, dopis 38