Lectio divina a kontemplativní modlitba

Poznali jsme důležitost evangelií při formování křesťanství v raných staletích. Často se ovšem zapomíná na to, že byla zároveň zdrojem hluboké kontemplativní modlitby. Přinejmenším do dvanáctého století byla křesťanská spiritualita a její mystická tradice zakořeněna v lectio divina, důmyslném způsobu četby evangelia.....Mniši pouště jsou ranou inspirací jak pro lectio, tak pro kontemplativní modlitbu, s níž je tak těsně spojeno.“ (str 77) Pouštní otcové a matky byli celkově stále součásti ústní kultury. Pouštní mniši naslouchali Písmu spíše než o samotě, při svých týdenních shromážděních jež se nazývaly 'synaxis'. Pak se vraceli do své cely a ruminovali to, co slyšeli a přitom to předali do paměti a vnesli podstatný význam do svého srdce také při své práci. Tak se Písmo stávalo jejich návodem, jak žít život.

Klement Alexandrijský (150-215 po Kristu) a Origenes (186-251 po Kristu), který Klementa následoval jako ředitel katechetické školy v Alexandrii, už nebyli spokojeni s 'doslovnou' interpretací Písma jak ji učil Irenej a někteří další biskupové. Bylo to pro ně pouze první stadium, i když důležité. Považovali je za základ pro zkušenostní chápání víry, založené na hluboké kontemplativní modlitbě a intuitivní četbě Písma. Kontemplace a teologie, myšlenky o Písmu založené na jejich zkušenosti, byly neoddělitelné.

Origenes systematicky nastiňuje tento přístup k Písmu skrze lectio divina – pomalou, hlubokou a pozornou cestu čtení – ve svém nejdůležitějším díle „O základech.“ Viděl četbu Bible jako způsob prohlubování vědomí.“ (str 81) Zdůrazňuje, že existují čtyři úrovně četby Písma. Začíná představením první úrovně četby Písma: text se vezme doslova, a zaměří se na povrchový význam. Pak zdůrazňuje, že je třeba jít dál k morální nauce tam obsažené. Pak nás povzbuzuje abychom šli ještě dále a dívali se na alegorický význam toho úryvku, kterou považoval za nejdůležitější. Tak byl v dokonalé shodě se sv. Pavlem: „...naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ 2 Kor 3,6. To nás zase nakonec povede, tak jako pouštní otce a matky, abychom se utkali s podstatným duchem daného textu, vnímaném jako setkání se vzkříšeným Kristem: „Tak máte chápat Písmo – jako dokonalé tělo Slova.“ Pro Origena a Klementa z Alexandrie a také pro ty kdo následovali jejich výklad Ježíšova učení, bylo první stadium doslovného výkladu pouze základem i když důležitým, pro zkušenostní chápání víry.

Irenej byl ovšem velmi podezřívavý vůči tomuto kontemplativnímu přístupu s jeho alegorickým výkladem Písma, a shromáždil veškeré skupiny které tento přístup společně umístily pod deštník hereze. Ve svém pojednání Proti herezím psal o „gnózi falešně nazvané“ a považoval křesťanství, jak je doslovně interpretoval, za opravdovou gnózi. Klement, který žil ve stejné době jako Irenej ve druhém století, nazýval dospělé kontemplativní křesťany kteří pochopili svoji víru hlouběji, „pravými gnostiky“. Rád se mezi ně počítal.

Kim Nataraja
přeložil Jindřich Kotvrda