Kristus uvnitř

Vnímali jsme, jakým nádherným Bohem darovaným nástrojem je mozek, který nám dovoluje naladit se do různých skutečností. Tento rozdílný způsob vnímání, tato ‚metanoia‘ se může uskutečnit postupně věrnou meditací v celé naší láskyplné pozornosti zaměřené na naši mantru. Naše odevzdanost a láskyplná oddanost naší cestě je podtržena prací milosti. Tato celková změna se může také odehrát jako náhlá, jedinečná, milostí naplněná událost.

Zkušenost sv. Pavla je zvláště úderným příkladem výše napsaného. Jeho poznání Ježíše nebylo založeno v osobních setkáních a sezení u jeho nohou, naslouchání jeho nauce. Nepoznal jej ‚podle těla‘. Potkal Ježíše na cestě do Damašku v oslepujícím vidění světla a slyšel jeho hlas: ‚Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Sk 9,3-7

Pavlova vize Ježíše byla nadosobní zkušeností; potkal vzkříšeného Krista, který náhle a úplně proměnil jeho život: od pronásledovatele k apoštolu. Náhlé osvícení jej dokonce dočasně oslepilo vůči každodenní zkušenosti: „otevřel oči, ale nic neviděl.“ Modlitba a vkládání rukou způsobily, že „...jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl... „ Nyní byl schopen vnímat každodenní prožívání ve světle svého zážitku vyšší Božské Skutečnosti. Náhlost tohoto zážitku byla tak otřásající, že žil v Arábii tři roky ve snaze pochopit smysl tohoto zjevení předtím než poslechl volání přinést Ježíšovo poselství nežidovským Národům. Celé učení svatého Pavla vycházelo z tohoto zážitku. Právě vzkříšený Kristus, kterého potkal a který jej vedl i poté jako Duch Krista přebývající uvnitř v lidském srdci. A přece nebyl tento zážitek důvodem pro vychloubání se, ale povolání ke službě rozšířit radostnou zvěst.

Pavel, stejně jako po něm křesťanští mystikové, zdůrazňoval prvořadost zážitku před tendencí zbožných lidí přít se o slovíčka, což není k ničemu a vede ‚leda k rozvrácení posluchačů‘. (2Tim 2,14) A přece také tito učitelé mystické tradice ovlivněné příkladem, který Pavel představuje, varují před chycením se v ‚zážitcích‘ pro zážitky…… Křesťanská mystika se zaměřuje nejen na subjektivní zážitek, který může příliš snadno nafukovat ego, ale ještě více na Boží dílo v širší souvislosti světa a služby pro druhé. Tak stojí ve velké tradici Juliana z Norwiche, když chápe svá ‚zjevení Boží lásky‘ jako darovaná pro dobro druhých.' (Laurence Freeman).

Zážitek ‚Krista uvnitř‘, zážitky během meditace, nemají samy o sobě žádnou hodnotu. Musíme být na pozoru: ‚ego‘ rádo unáší naše duchovní zážitky, používá je k ocenění v očích druhých. Duchovní  zážitky mají opravdový význam tehdy, pokud se stanou proměňující silou v našem bytí: proměňují nás z osob myslících pouze na sebe v ty, kdo se starají o druhé. Jedině růst v lásce je důkazem činného Kristova ducha v našem bytí.

Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
Z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 34