Viděli jsme, s jakým potěšením četl John Main v Kasiánovi o cestě modlitby pro něj osobně tak důležité. Není to ovšem jediný způsob, kterým rezonovalo Kasiánovo učení s Johnem Mainem. Znovuobjevil víc než modlitbu opakováním modlitebního slova, ale opět se připojil k pohledu na křesťanství, jenž tolik potřebujeme. Je to pohled který zdůrazňuje celistvost a duchovní propojení s celým lidstvem, stvořením a Božstvím. To je důvod, proč jej P. Bede Griffiths nazval „nejdůležitějším duchovním vůdcem dnešní církve“.
John Main jasně vyjadřuje tento pohled v úvodních slovech knihy Slovo do ticha: „Nádhera křesťanského pohledu na život je v jeho vizi jednoty. Vidí, že je celé lidstvo sjednoceno v Jediném, který je v jednotě s Otcem. Veškerá hmota i veškeré stvoření je vtahováno do kosmického pohybu směrem k jednotě, který bude uskutečněním Božské harmonie.“
Lidstvo není tedy odděelné a izolované v nestarajícím se Vesmíru, ale skrze Krista je pevně spojeno a tvoří významnou část celku. Toto pevné přesvědčení Johna Maina, že „Ježíš poslal svého Ducha, aby v nás přebýval a vytvářel z nás všech chrámy svatosti: Bůh v nás přebývá... Víme, že máme podíl v Boží přirozenosti,“ jej spojue jak se sv. Pavlem - „tajemství je toto – Kristus ve vás“ tak i s otci prvotní církve Klementem z Alexandrie (150-215) a Origenem (186-255). Ten druhý vyjádřeil stejný pohled na Skutečnost podobnými slovy: „Každá duchovní bytost je svojí přirozeností Božím chrámem stvořeným k tomu, aby do sebe přijal Boží slávu.“ Díky tomuto hlubokému propojení s Božským jsme v podstatě jako Bůh a můžeme zakoušet Boží Přítomnost. Právě tento hluboký vztah potvrzuje náš způsob modlitby a nabízí nám možnost otevření se vůči „zázraku a záři Boží“, v plném vědomí, „že jsme jedno s Bohem.“
Tento důraz rané nauky o modlitbě, i Johna Maina, spočívá v tom, že slova musejí být zanechána, protože slovy Klementa z Alexandrie je Boží tajemství čistým bytím: „Pojem čistého bytí je nejbližším pojmem, kterým se přiblížit Bohu... Je nevyslovitelný, nade všechnu řeč, nad každý koncept, nad každou myšlenku.“ Jedinou cestou jak se vztahovat k Bohu a zakoušet jeho Přítomnost je skrze bránu hluboké tiché modlitby. Klement popisuje tuto modlitbu takto: „Modlíme se..., když v samotné 'komůrce' své duše uchováváme pouze jednu myšlenku a s 'nevyslovitelným lkáním' (Řím 8,26) vzýváme Otce, který je již přítomen, zatímco ještě mluvíme.“
Ježíšova nauka o modlitbě, zvláště jak je popsána v Mt 6,6, je základem vší nauky, jež následovala. V raných staletích křesťanství byl důraz na následování tradice, nikoli na jednotlivých interpretacích a nápadech, jak je tomu dnes. Jakékoli vyjádření bylo považováno za autentické jen když věrně odráželo Ježíšova slova. Proto vnímáme tentýž důraz na ticho, samotu a pár slov v nauce raných otců církve a pouštních otců a matek. Jejich teologie, jejich vyjádření v jazyku byly založeny na jejich modlitební zkušenosti. Stejně tak zdůrazňoval John Main, že naše zkušenost modlitby potvrzuje to, čemu věříme.
Kim Nataraja