Ježíš, člověk a Kristus
Ježíš, kterého potkáváme v meditaci je ten, kterého zakoušíme v dopisech sv. Pavla, totiž je to vzkříšený Kristus. Sv. Pavel vůbec nepodává žádnou zprávu o Ježíšově životě nebo jeho nauce. Ani nečteme nikde v evangeliích přísně životopisný záznam. Všichni v rané církvi věděli, kdo je Ježíš. Nepotřebovali další detaily. Zvolili události z jeho života, aby se podělili o svoje chápání jeho života a nauky pro společenství, která se kolem nich vytvářela. Sv Pavel vše viděl ve světle vzkříšeného Krista, kosmického Krista. Sv Matouš se obracel především k židovským následovníkům a sv. Jan se obracel k helenistickým židům. To jasně ukazují příklady, symboly a jazyk, který používali.
Apoštolové nepochybovali, že Ježíš skutečně existoval, že byl pravým člověkem a přece vstal. Vzkříšený Kristus a Ježíš člověk nejsou dva, ale jeden. A tato skutečnost je pro nás opravdu důležitá. Ježíš člověk nám ukazuje na příkladu svého života cestu k celistvosti, cestu k překročení naléhavých požadavků ega a jednání na základě ega nebo pravého Já podle toho, jak vyžadují okolnosti. Na svém příkladu hluboké modlitby nám ukazuje cestu k celistvosti a uvědomění si našeho propojení s Boží skutečností. Vzkříšený Kristus nám ukazuje, že i my přežijeme tělesnou smrt a můžeme už v tomto životě zakusit opravdovost duchovní dimenze.
Není pochyb o tom, že i Ježíš měl ego. Nakonec ego je naším Bohem darovaným instinktem k přežití. Věděl, jak pevně stát a prosadit se, jak zmizet před nebezpečnými situacemi, jak se bránit vůči nespravedlivé kritice. Měl plný rozsah lidských emocí. Vidíme jej jednat soucitně, když se setkává s utrpením těch, které uzdravil. Je trpělivý, chápající a odpouštějící vůči těm, kdo zhřešili. Jsou i chvíle hněvu, podráždění, netrpělivosti a žalu. Vidíme jej žíznivého, unaveného a v agónii nad tím, co jej čeká, a přece jej vidíme se odevzdávat Boží vůli. Měl ego, ale měl nad svým egem vládu. Jeho ego neovládalo jej.
„Ježíš měl ego. Ego samo o sobě není hříšné. Hříšný je egoismus, fixace na ego, která vede k zapomenutí a zradě našeho pravého Já. Hřích se děje tehdy, když se ego zamění za pravé Já.“ (Laurence Freeman ‚Ježíš, niterný učitel‘)
Svůj cíl jasně vyjádřil: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ (Jan 10,10). Jeho naději naplňujeme, když žijeme ze svého pravého ‚já,‘ v harmonii s plně integrovaným ego, vědomi si svého spojení, svého propojení s Boží skutečností. Toto zjištění je plodem meditace, hluboké modlitby. Klíčem je hluboké naslouchání Kristu přebývajícímu uvnitř, podstatě Ježíše člověka, a pozorné naslouchání duchu jeho nauky, jež je nám k dispozici v evangeliích.
Kim Nataraja
přel. Jindřich Kotvrda
z archívu týdenní nauky, rok 2, dopis 37